Cind3r3lla96 - Toulky dalekou Anglií [Live]

[Cind3r3lla96]

Šmaky jede probbety. Jeden cashout mu nestačí. My s Nethosem jsme už příliš utahaní z fitka.

[Cind3r3lla96]

Všichni kolegové, s kterými jsem se viděl v Barceloně, už přispěli svým reportem, tak se taky musím připojit, dokud je to ještě trochu aktuální.

Pohled na rezort Arts

Do Barcelony jsem přiletěl v pondělí večer, a po ubytování u svého hostitele hned vyrazil obhlédnout dění v casinu. Hned jsem se tak viděl se svými známými (regy/dealery) z Newcastlu, s kterými jsem poseděl v casinovém buffetu na večeři. Bylo to vůbec poprvé, co jsem se s těmi kluky mohl trochu normálně pobavit. Většinou jsme buď hráli proti sobě na kešce nebo v turnajích, ale takhle v klidu a přátelsky jsme si sedli poprvé. Bylo moc příjemné, až mě to zaskočilo, jak mě kluci mezi sebe přijali a snažili namotivovat do turnaje.

Další den jsem už seděl v Main Eventu s trikem PokerAreny, bohužel v prostorách pro Cash Game, jelikož ve velkém i malém sále bylo plno. Turnaj plynul, ze začátku jsem se do žádných velkých spotů nedostal a s narůstajícími ante se propadl na 20 tisíc. Poté byl konečně náš stůl přesunut do velké místnosti a měl jsem tu čest, že zrovna na mém stole seděl jeden z nejlepších on-line hráčů světa Viktor "Isildur1" Blom. Podařilo se mi hned v první handě, co jsem hrál zdoublit a nakonec se mi podařilo projít prvním hracím dnem se 36 big blindy.

Druhý den jsem měl zjevně největší štěstí na table re-draw, protože jsem seděl u stolu skoro se samými rekreanty a businessmeny a po několika hodinách jsem měl peak 267 tisíc. Ani mi nepřišlo, že jsem hrál pěti-talířák v éčkách, a to ani na hře, ani na svých soupeřích. U stolu byla fajn a friendly atmosféra, všechno "nice guyové". Poté, co však jeden po druhém vypadávali, do pozice na mě se dostali regové a rozhodně mě s nadšením 3-betovali. Den skončil a já byl stále v turnaji s 200 tisíci v chipech.

Tady to bylo ještě víc než těch 200

Pokud jsem celý turnaj všem tvrdil, jak moc jsem v klidu, a jak si to tu jen tak užívám, před startem třetího dne, kdy do prasknutí bubliny zbývalo cca 40 hráčů, jsem tedy v klidu nebyl. Ačkoli jsem začínal na hranici první stovky hráčů, byl jsem si moc dobře vědom, že u stolu nebudu žádný velký chipleader a je mojí povinností se dostat do peněz. Nechtěl jsem foldovat každou handu, nicméně jsem se nechtěl do něčeho přimotat, aby mi nakonec hrozilo vyřazení. Na stole jsem měl dalšího top rega Adriana Mateose, který od první handy se snažil šikanovat celý stůl, nicméně soupeřům zřejmě chodili karty a často ho ztrestali check-raise-all-inem na pozdějších streetách.

Bublina praskla a se "šmakym20" a "RekreacnimREGem" jsme tak byli celkem 3 Aréňáci, kteří se dostali do peněz. Ačkoli jsem se stále snažil hrát poker, pochopitelně jsem musel co nejvíc nasávat okolní atmosféru celého dění. Vždyť teď už jsem hrál v turnaji převážně s opravdovými profesionálními pokerovými hráči, kteří rozhodně museli urazit řádnou cestu k tomu, aby se jimi stali. Je pravda, že jsem se snažil hrát tak, abych se s nimi nemusel dostávat moc do spotů postflop a mimo pozici, a tak se snažil vyřešit většinu spotů preflop. A nakonec to přišlo i na mě, když jsem své 99 za zbylých 24BB poslal do openu aktivního italského pro, který po reshovu shorta s AKo dovřel své JJ a board mi nijak nepomohl.

A tak jsem ukončil svoji nejdelší pokerovou pouť. Všechno to začalo v lednu dostatečným ITM umístěním v pravidelných 20-30£ turnajích v Genting casinu, pokračovalo heads-up chopem ve freerollu měsíční ligy, který mě nasměroval až do Grand final freerollu, ze kterého jsem po vítězství byl tím šťastným, kdo si odjel do Barcelony zahrát samotný Main Event turnaje Pokerstars Championship. Turnaj, který si možná už ani nikdy znovu nezahraju... A kromě nespočtu zážitků z celé akce byla třešničkou na dortě moje dosud největší live cash výhra 13,380€ za 96. příčku.

Po turnaji jsem si konečně taky trochu prošel Barcelonu z turistické perspektivy. Velké město, kde je třeba být na pozoru před kapsáři a jinými zloději. Zaplaval jsem si v moři, poslal domů pár pohledů a v pátek večer šel s Nethosem a Šmakym trochu okusit noční život Barcelony. Ačkoli jsem čekal živo, nakonec jsme na moc kvalitních party míst nenarazili, takže vrcholem večera bylo, když Nethos finančně zainvestoval do nějaké místní studentky původem z Makedonie a Šmaky chytil pokémona, kterého prý ještě neměl.

Bazilika Sagrada Familia

Park De La Ciutadella

La playa Barceloneta

Po tom, co jsem rychle bustnul PS Open jsem ještě shotnul 5€/5€, jelikož jsem správně předpokládal, že se tam stáhnou všichni, co odpálili ten samý turnaj za 220€. A tak jsem hrál s 1250€ deep cash game, která byla tak trochu na úrovni naší 25/50p v Newcastlu, a já zrovna musel být 3 hodiny card-dead. No ale po Main Eventu bych si neměl asi až do Vánoc stěžovat. Nebo respektive do příštího PSC v Praze, snad to tam na těch 300€ turnajích nebude čistý průstřel. A tak jsem zpět v Sunderlandu a za necelé dva týdny opustím toto místo už napořád.

[Cind3r3lla96]

Tak a je po všem. Tedy už delší dobu, nicméně kdo mě zná, tak ví, že se jen tak nezastavím, a už jsem zase o dům dál, a zřejmě na psaní blogu nezbyde tolik času. Nicméně už je to dobrý měsíc, co jsem naposledy odletěl z Anglie, takže jak se sluší a je mi radostí, měl bych tenhle blog nějak završit, vypíchnout klíčové momenty, které mě na této skoro dvouleté životní trati potkali. Bylo toho opravdu dost, aspoň si myslím, že bylo... Takže se budu snažit být stručný, to mi moc nejde, ale je to už opravdu poslední příspěvek do blogu o mých toulkách po Anglii, tak tedy věřím, že mě v tomhle chápete.

Přístav Sunderland s campusem právnické fakulty

Jak to vlastně všechno začalo? 'Jsem student, 19 let, zrovna skládám maturitu na osmiletém gymplu. Přijímačky na práva - na dva náboje - v obou busted... vlastně ani nevím, co chci studovat a proč vlastně. Jít na jazykovku? To už radši pojedu do zahraničí na rok na dva. No on to vlastně není tak špatnej nápad. Ale zase nechci mýt nádobí či sbírat brambory... a hele... teď si vzpomínám na ten krupiérský kurz, kam jsem se šel před rokem zeptat na možnost dealovat holdem. To půjde.' A jo šlo to. Za 6 týdnů a je ze mě krupiér. A co víc? Po skype pohovoru s budoucími manažery, s kterými jsem vždy rád popil, jsem přijatý do Grosvenor Casina v Sunderlandu.

Poté, co jsem přiletěl do Anglie a začal novou etapu svého života, jsem byl na sebe opravdu pyšný. Kdo se taky v devatenácti jen tak rozhodne, že odjede do cizí země, aniž by věděl, co ho tam čeká. A bylo to skvělý. Opravdu. V práci nejlepší parta lidí, co se vším pomohli. Pomalu jsem se rozkoukával a do toho začal čím dál víc hrát poker. Poslední zbytek on-line rollu padl na výdaje před odletem, takže jsem musel ze začátku vlítnout na 3$ SNG 9-man turnaje. A jo, těch 500$ na profitu jsem zanedlouho měl. V Aspers jsem trefil hned svůj první turnaj a na Boxing day pak i charitativní event, který hodil přes 600£. Tehdy to byla moje zatím největší výhra na live pokeru.

V únoru jsem měl naplánováno jet domů na týden, ale ještě před tím jsem se na víkend podíval do Dublinu, kde jsem se mimojiné podíval i na EPT Dublin a zahrál maličký side event Under 21. Popravdě z Dublinu jsem si odnesl asi tu největší energii pro poker. Tyhle celosvětové eventy přináší obrovskou motivaci, protože potkáváte své pokerové idoly a všechny velké tváře světového okruhu, zažijete tu pravou atmosféru, s kterou se můžete setkat jen na takovýhlech festivalech, a vlastně vidíte, kam až byste se při tvrdé práci mohli dostat.

Zámek Dublinija, Irsko

Nebyl to ale jediný z mých cestovatelsko-pokerových výletů. Na jaře jsem se vypravil do Skotska, což je krásná přírodní destinace. Všechny tyhle cesty mi přináší radost, jen tak někam jet, poznat kulturu města a okolní přírodu, a v rámci vášně a vší zručnosti odehrát některý pokerový turnaj. Popravdě se mi asi nejvíc líbilo v Cardiffu, ačkoli jsem si města užil dosyta pouze první den, jelikož následující den se spustil liják. Ten přístav a místní hrad byly opravdu fascinující.

Argyll Forest park - západní Highlands, Skotsko

Edinburgh

Přístav Cardiff

Rok se s rokem sešel a bylo na čase začít si uvědomovat, co dál. Mé řemeslo už mě dávno omrzelo ve smyslu kariérního progresu. Je jasné, že za to z části může přílišný stereotyp místních her, nicméně jsem ani neuvažoval vyměnit malý Sunderland třeba za Londýn nebo začít uvažovat o práci na zámořských lodích. Řekl jsem si, ještě rok a zpátky do školy!! Snad si do té doby ještě něco vydělám.

Pobřežní město South Shields tvoří trojúhelník mezi Newcastlem a Sunderlandem

V novém roce jsem si dokonce stanovil pokerové mise a cíle, které jsem se chystal splnit, a k tomu i skromná motivační přání, o kterých jsem si říkal, co kdyby...

Přání: Odehrát turnaj za 500£+
Final table v dražším turnaji
Cash out za 1000£+
Kvalifikovat se na Partypoker Millions
Opustit Anglii s majetkem 10000£+

To jsem koukal, kolik se toho nakonec splnilo. Na své poměry úplně nesmyslný heater, který trval od ledna až do cash-outu na PSC v Barceloně, což byla pro mě ta nejsladší třešnička na dortu, jakou jsem kdy zakusil. Celý ten run až do výhry ve finálovém freerollu v Gentingu byl prostě sick, v Barce to bylo už o tom užít si naplno každý okamžik a snažit se z toho odnést co nejvíce. Po návratu do Anglie mě velice překvapilo kolik lidí sledovalo můj run napříč turnajem, spoustu lidí jsem třeba ani neznal, nicméně oni věděli o dealerovi z G v Sunderlandu, co hraje turnaj v Barce za pětku.

Turnajová místnost, den 3 Main Eventu

Do Anglie jsem přijel a neměl nic jiného než 1000£, které jsem dostal na vyžití prvního měsíce + na uhrazení ubytovací kauce, zatímco na zádech dluh za krupiérský kurz, což bylo v té době asi taky 1000£. Český bankovní účet prázdný. A nyní jsem se po dvou letech vrátil nabytý tolika životními zážitky a zkušenostmi, ke kterým asi přijdete jen jedinou cestou. Prostě si za nimi půjdete. No a budete mít taky trochu štěstí (nějaký koruny jsem si domů přece jen přivez... ). Ale ke štěstí dospějete pouze při usilovném věnování se svému oboru. Kolikrát jsem skončil v práci, odjel na noc do Aspers, vrátil se ráno, spal 5 hodin, šel do práce a zase znovu jako včera.

Ráno v Newcastlu

Tento blog jsem si původně založil pro sdílení svých poznatků a dojmů z Anglie. Nečekal jsem, jaké si získám v psaní článků zalíbení, a už vůbec jsem nečekal s jak pozitivním ohlasem se setkám ze strany členů PokerAreny. Všechny ty pochvalné zprávy, ruzovka_cz dokonce sdílel můj blog ve svém "deníčku pokerového rega", následné vítězství v bloggerské soutěži, to všechno mi dodávalo energii v tom pokračovat, a vlastně to byla moje osobní seberealizace. Snažil jsem se psát hodně o Anglii, mísit to se zážitky ze svých cest a do toho mluvit o pokeru, když už je to pro komunitu hráčů pokeru. A nakonec se vždy našlo něco o čem napsat.

Katedrála města York

Tak a co teď? Už jsem v Praze, aktivně chodím na přednášky, hlásím se do studentských spolků, snažím se zabydlet na koleji a nastavit si nějaký pravidelný denní rytmus a časový řád. Zatím se na tom všem pracuje a bude to asi chvíli trvat. Co se týče pokeru, chci se určitě dál věnovat živé hře, ale cítím, že potřebuji nabrat spoustu teoretických konceptů, protože vidím stále mnoho leaků i v pro někoho základních návycích. Už teď se těším na rozbor mé hand historie z PSC s Víťou "Vocaaasem", kterou jsem nasdílel pod svým klasickým nickem na ShareMyPair.com. K tomu mi kluci z Anglie předali své účty na RunItOnce a upswingpoker lab, takže mám k dispozici spoustu videí ke sledování.

Dost možná přijde teď trochu hluché období, než se na škole otrkám, a zjistím, kolik času budu moci investovat do svých koníčků, a kterým se vlastně budu zase věnovat. Nicméně pořád jsem tu, připravený hrát, zlepšovat se a aktivně se hlásit ke komunitě PokerAreny.

Takže děkuji mnohokrát vám všem za vaši podporu, svým investorům za jejich důvěru (aktuálně se pracuje na zlepšování hry), jmenovitě bych tu musel vypsat ohromné množství lidí, jelikož byla skutečná spousta těch, co mi nějak pomohla. Bankroll je a bude určený pro pokerové využití a nemám v plánu na něm strhávat. Cesta, kterou jsem doposavad urazil mi více než napovídá, že vše, co jsem podnikl, mělo smysl. Na všechna ta krásná místa po světě jsem se podíval právě díky pokeru. Dokavaď budu mít prostor a čas hrát, hrát budu. Poker tu pro nás na světě stále je, jen je potřeba hledat tu nejlepší možnou hru, která padne přesně vám.

zpátky doma

Tak se mějte a zas někdy...

[Yntos]

Dost možná nejlepší blog na PA Velký respekt za všechno zde popsané a samozřejmě do budoucna

[Cind3r3lla96]

"Takže čau ahooj!" Začíná přituhovat, a popravdě chvílemi si nejsem jistý, jestli stále ještě nejsem v kraji Tyne and Wear, protože zatím tu po Praze pravidelně a vydatně prší. Každopádně zima se blíží a s ní i nejočekávanější festival letošního roku Pokerstars Championship v Praze.

Asi bych ale měl trochu shrnout své prozatímní působení v Praze. Vzpomínám, jak nám profesorky na gymplu říkávaly, že jakmile po škole nastoupíme do práce, na vejšku se už neodhodláme. Jak víte, v mém případě to neplatí. Co se obtížnosti týče, procházka růžovým parkem to tedy není, přeci jen doplácím na fakt, že jsem spoustu věcí z gymplu zapomněl. Ale snažím se. Průběžně jsem tak kolem dvojek, což mi ale na dosažení zajímavého výjezdu v rámci programu Erasmus stačit nebude. Ale na to je ještě brzy... Nějaké shrnutí kolem celkové úrovně přístupu budu moci vyhodnotit až po skončení semestru.

Ubytování také šlape, studentská kolej byl trochu riskantní krok, ale už jsem se jakžtakž zabydlel (trpaslík Ludva mi tu ještě chybí ), takže mám poměrně klidný basecamp a v pohodě spolubydlícího. Akorát je zkrátka mezi námi jazyková bariéra. On je totiž Slovák.

Pryč od školy, šup na poker!! Předsevzetí, že nebudu nějakou dobu hrát poker vydrželo klasicky tak dva možná tři týdny, takže ačkoli jsem kromě školy zase pracovně v jedné firmě na zkrácený úvazek, jednou až dvakrát týdně si po Praze něco pozapínám. Jen bych se měl konečně vyvarovat jednomu zlému nešvaru, a to je konzumace alkoholu spojená s hazardem. Čili výlety, co začínají na chupitech v Showdownu a končí v pozdních hodinách na kešce rovněž v Showdownu.

O tomto tématu by se dalo mluvit dlouhé hodiny, a přitom všichni moc dobře víme, že pokud se chcete ve hře někam posunout, musíte dbát na svoji životosprávu a řádně přistupovat ke svým sessions. A ačkoli budete mít občas štěstí, z dlouhodobého hlediska asi nebudete vyhrávat. Tím chci říct, že pokaždé tam na toho Yntoše nenarazíte, který by vám hned pomohl se ztriplit.

Jelikož jsem musel oprášit povědomí po všech pražských herních salónech, vyměnil jsem extra investiční přednášku za turnaj v rámci Podzimního festivalu v Kajotu. S garancí 100K jsem cílil pochopitelně na prvenství, ale nakonec jsem se musel spokojit "pouze" s bramborovým umístěním. Každopádně jsem se tam evidentně stal váženým zákazníkem, alespoň co se týče cash game. Po jiném menším bustnutém turnaji jsem si sedl na kešku a nakoupil za bůra a za chvíli mě tam už tamější hráči hostili pátým alkoholickým drinkem.

Final table foto

V listopadu jsem si konečně odbyl premiéru na každoměsíčním ČPTéčku, kde jsem se nakonec prodral do dne 2, bohužel ale na shortu, který jsem odpálil během prvních 20 minut druhého hracího dne. Nicméně se mi herní struktura turnaje velice líbila, stejně tak jako pole hráčů mi přišlo ideální. Alespoň tedy na svém stole jsem neměl žádné nepříjemné soupeře.

Co se studia týče hand historie z Barcy s Vocaaasem je v plném proudu, do toho se pořád snažím zůstávat v kontaktu s anglickými semi-pro regy a na YouTubu pravidelně checkuju rozbory od Douga Polka. Výhodou sledování YouTube kanálů je to, že máte k dispozici spoustu materiálů zadarmo a stále od skutečně dobrých hráčů typu - Tonkaaaap, JNandez, Jason Sommerville,...

No a když pořád mluvím o tom Showdownu, kromě toho, že tam v půl 6 ráno zajdu po práci na Frankfurtskou s rohlíkem, ano je to pro mě teď nejideálnější destinace. Nočním busem jsem na koleji paradoxně dříve než denní MHD, takže občas, když jdu z nějaké extra přednášky na Žižkově, nedá mi to a zajdu se tam podívat, oč se daný den hraje. Obvykle se nehraje o moc, i když turnaje s garancí okolo 25,000 jsou takovým ekvivalentem tomu, co jsem hrával v Newcastlu (750 - 1000£GTD). Ale o to přece vůbec nejde, jediný na čem záleží, je tam přijít a celý to rozbít. A přes tři roky mi trvalo, než se mi to podařilo od mé vůbec první návštěvy napodruhé.

SPOILERSPOILER_SHOW

Během následujících dní se chystám vypsat nabídku procent z letošního PSC, kde budu mít v plánu regnout až 4 různé turnaje, což by měl být takový vrchol letošního roku. Zatím se tedy mějte a dám vám malou, ale dobrou radu. Pokud se rovněž chystáte v prosinci do Hiltonu, nakupte dárky na Vánoce ještě předtím.

PSC Praha.jpg (39.38 KiB) Zobrazeno 2842 x

[Cind3r3lla96]

Ahoj, jak jsem zmínil, příští týden začíná nejočekávanější festival letošního roku a rozhodně budu u toho.

Chystám se odehrát až 4 turnaje, z nichž budu dávat k dispozici procenta ze tří z nich.

Pokerstars National Cup 1,100€ den 1C - 60% k rozebrání - 20% zbývá (minimální nákup 5%) - bez mark-upu
Prague Poker Cup 330€ - 40% k rozebrání - 40% zbývá (minimální nákup 10% - 900Kč) - mark up 1,075
Turbo Edition of Main Event 330€ - 40% k rozebrání - 40% zbývá (minimální nákup 10% - 900Kč) - mark up 1,075
Pokerstars Megastack 170€ - hraji (případně oba náboje) za svých 100%

--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Těším se na případnou spolupráci a všem účastníkům PokerAreny během festivalu přeji hodně úspěchů!!

[Cind3r3lla96]

Tak už je to v plném proudu. Moc děkuji všem, co se mi doposud ozvali, se všemi z vás počítám a v nejbližších hodinách se taky spojím. Zatím přikládám aktualizovanou nabídku.

Pokerstars National Cup 1,100€ - SOLD!!!
Prague Poker Cup 330€ - 20% zbývá
Turbo Edition Main Eventu 330€ - 30% zbývá

[Cind3r3lla96]

Tak a šmitec!!!

Všechny stakery poprosím o včasné zaslání, případně o jinou formu dohody.

Všem vám moc děkuji a těším se do akce!!

[Cind3r3lla96]

Velké ahoj a hodně zdraví všem přeživším po štědrovečerním kaprovi. Tak jako každý rok byl velice chutný, ale i zrádný, stejně jako když se rozhodnete slowplayovat esa multiway z big blindu (né...takový věci jsem dělal naposledy v šestnácti ). GG a wellplayed....

Kromě toho, že se nám blíží konec roku, je na čase udělat bilanci uplynulého roku, čili si pohonit ego nebo si pořádně pobrečet na všechny strany. A jelikož se nám tu ty brečící blogy nějak rozmnožují (nebo se jen jeden rapidně rozrůstá....?? ), zkusím najet zase na nějakou pozitivní auru.

Ono to někdy vypadá, že se do RebuyStars spíš chodím najíst, než hrát poker, ale když je dvojka buy-in, tak to tam přece nenecháte jen tak válet...

Ze začátku bych se chtěl vrátit k úspěšné besídce PokerAreny, na které se nás sešlo asi přes 25, a byli jsme pohoštěni v jedné vršovické restauraci. Moc děkuji, velice mi chutnalo, a těšilo mě poznat zase další členy komunity. Celý večer se následně nesl v dobrém rozpoložení, se Šmakym20 jsme opět sportovali, tentokrát jsme ale nelezli po kdejakém kulturním objektu (viz Barcelona ), pouze jsme hráli stolní tenis v jednom nedalekém undergroundu. Poté jsme navštívili s naší skupinou club, co měl i dance floor, a nakonec zakempili v jednom afteru. No a pak už jen vím, že jsem v 10 ráno pobíhal kolem Muzea a volal všem známým a dožadoval se informací ohledně strmého pádu bitcoinu z noci na den.

Dost bylo zábavy, nějak mi tu chybí report z letošního PSC v Praze, kde jsem si zahrál tři turnaje, takže je mojí povinností se o něm rozepsat.

Hlavním turnajem na který jsem si bral v práci dovolenou a přizpůsobil studium před zápočtovými písemky byl Pokerstars National Cup čili bývalá Eureka za 1100€. Možná jsem měl jen štěstí na stůl, nicméně jsem první levely opravdu hrál jen se samými rekreanty a turisty z Hiltonu, co si sešli z patra pinknout "trochu lepší" turnaj s tím, že to má ve jméně slovo Pokerstars. Hratelnost tedy úplně super, nebyla to ani žádná divočina, spíš byly všichni extra zatažení.

Bohužel i 30-minutové levely jsou celkem rychlá záležitost. Po přesazení jsem se odhodil za 80% s JJ do AA a následné hodiny se dral o sled double-upů. Nakonec jsem vyletěl v souboji blindů, kdy jsem poslal a BB mě zalepil s a hned na flopu měl straight (myslím, že to byl Zolta - na cestu mi řekl "GG" ).

Další dva eventy byly Prague Poker Cup a Pokerstars Megastack. Oba 20-minutové levely, které se sice zdají, že jsou svoji rychlou strukturou srovnatelné se živáky na Lukách, nicméně vzhledem k Buy-inu v poměru s dovednostmi soupeřů jsou to jednoznačně "must play" eventy. A že to tam občas hrají úplně stejně jako v kdejaké vesnické knajpě nebo Kajotu Praha, co na tom?? Jdete tam, aby jste něco vyhráli, a né aby vás tam někdo vyškolil, a vy pak mohli mít historku. Jak tedy říkám pokaždé, pokud je ve městě více lidí, více turistů a je někde kolem pokerový stůl, roste šance na příchod bohatšího turisty, který se chce pobavit. Ono to vždycky zahřeje u srdce, když někoho vezmete o búra, a on vám po handě ještě poblahopřeje se slovy, jak moc si tuhle handu užil, a jak mu v těle bušil adrenalin.

Suma sumárum, všechny tři turnaje byl čistý průstřel po několika hodinách. PSC však nebylo jen o hraní pokeru, bylo to taky o tom se trochu bavit. Zahrát si například VR challenge, co obstaral #starsfun tým, vyzvednout si další Pokerstars gymsack, kde tentokrát byl praktický kulich na zimu nebo vyrazit na Player's party a potkat na baru třeba Igora s Liv. My jsme se na delší chvíli zastavili na balkóně onoho clubu Cloud9, kde byl velký free barel se svařákem, který jsme tam nechtěli nechat vychladnout. Taky jsem chtěl udělat kámošovi radost a hledal jsem mu nějakého sponzora pro Megastack. Zkusili jsme nějakého pána, co tam byl jako jediný v partypoker mikině, ale nějak to nakonec nevyšlo.

Atrium hotelu Hilton

Tak a teď shrnutí roku... Asi bych byl sobec, kdybych řekl, že události uběhlé v průběhu roku mi byly málo. Byly mi nejvíc! Nebudu se tady zase rozepisovat se vším, co jsem zažil, vše je v blogu, řeknu jen, že v tom, co dělám, se orientuju a chci pokračovat. Každopádně dva momenty, co mi udělaly v průběhu roku asi největší radost byly - 1) vítězství v Genting Poker Tournament League korunované lístkem do Barcelony; 2) úspěšně absolvované přijímačky na vysokou školu.

No a doložím sem tedy i svůj graf z letošní živý hry. Není pochyb o tom, že to byl pro mě opravdu veleúspěšný rok a svůj startovní roll 2000 liber pro live poker jsem od ledna zněkolikanásobil.

Teď už tedy zůstává nejen otázka, co dál, ale především, jak dál. Zaprvé jsem už oznámil ve své práci výpověď ke konci ledna. Ačkoli už zřejmě nebudu mít šanci získat tak "easy money", jako právě u svého současného zaměstnavatele. Ovšem když mám tolik plánů a tolik aktivit pro volný čas, které bych chtěl uskutečnit a zažít, je jasné, že mi tuto potřebu peníze z výplaty zkrátka nenahradí. Zadruhé se v příštím měsíci či dvou nebudu kromě zkouškového období věnovat tolik pokeru natož jeho studiu. Tentokrát ale opravdu. Momentálně chci všechen svůj zbylý volný čas a část peněz investovat do kryptoměn, a jednotlivým výzkumům ohledně nových projektů kolem blockchainu. Ač se zdá, že se o tom mluví všude a každý to chce dělat, jsme stále na samém počátku. Kryptoměny jsou aktuálně něco v čem vidím do budoucna příležitost a cítím na sobě ohromný zájem se dozvědět více.

To už bude asi všechno. V lednu budu mít tedy zkouškové za první semestr, tak snad to všechno vytočím, a pak se uvidí, jestli od února budu žít tím sebenaplňujícím životem, o kterým tu tolik polemizuju nebo budu jen někde na koleji prokrastinovat. Každopádně se moc těším a přeji i vám krásný nový rok, hodně zdraví, štěstí a úspěchů!!!

A taky se mě pořád ptají, kam chodím v Praze hrát... a pořád jim odpovídám, že hraju všude... kde to porážím, tam hraju!!

[Cind3r3lla96]

Sice mám už pěknou dobu uložený jeden koncept pro vydání v blogu, nicméně jsem slíbil, že připravím nějaký souhrnný report z Grand Festivalu z Aše. První dva hrací dny jsem dokonce připravoval video dokumentaci, protože jsem si zatím nevšiml, že by někdo z Česka jel styl Andrew Neemeho a napodobil jeho vlog živého pokeru.

Ze zachovaných videí jsem nakonec udělal pár screen shotů pro fotky do blogu. Jako vlogger se budu eventuálně muset ještě spoustu naučit, ale nějaký základ tam je.

Vše odstartovalo v pátek odpoledne, kdy jsem vyjel na 4-hodinovou cestu do Aše. Cesta to byla dlouhá, ale o mně se tak nějak ví, že jsem tak trochu turista, co jede 12 hodin busem do Cardiffu na turnaj za $100, takže tentokrát jsem jel vlakem.

V Aši jsem se mimo jiné měl setkat a být ubytován s Aréňákem "PetaMexicco," který zajišťoval online report celého turnaje. Než jsem dorazil z Chebu do Aše, chtěl jsem si objednat shuttle servis z nádraží. Zavolal jsem na recepci a byl mile překvapen.

"Dobrý den, přijíždím do Aše odehrát Grand Festival, a proto se chci zeptat, zda byste mi na vlakové nádraží mohli poslat shuttle servis."
"Na vlakové nádraží? Vy jste pan Cvach, že? Tak už tu s Vámi počítáme a taxi Vám hned pošleme."

Takový servis jsem si nemohl vynachválit. O to víc, když jsem se dozvěděl, že velkou zásluhu na tom měl německý floorman tamějšího kasína, který mě hned při rozpoznání zdravil se slovy:

"aaa Cinderella!! Dobrry véčer!" a potřásal mi pravicí.

Dokonce jsem si vysloužil pochvalu od recepčních, jak chytře jsem se zařídil s ubytováním. Původně jsem byl v kontaktu s tamějším personálem, aby mi zařídili některý z partnerských hotelů, ovšem nakonec jsem sdílel pokoj s "PetouMexicco," který byl jen pár kroků od pokerových stolů.

Hned na úvod bych chtěl říct, že jsem se zase po dlouhé době cítil, že jsem v kasínu, ve kterém ostatním záleží na Vaší spokojenosti. Customer service od barmanek i dealerek na jedničku a vždy s úsměvem. Všichni rozdávali karty rychle a hra pěkně odsýpala. Celé kasíno bylo plné německých rekreantů, mezi kterými vyčnívala banda okolo Michala Faláře a Marka Matejky, kteří tu očividně nachází svoji zákaznickou klientelu.

První hrací den jsem byl se stackem nahoru dolu, ale nakonec to bylo čím dál tím horší, až jsem se stal obětí v posledním levelu dne. V největší handě jsem se ocitl, když jsem se na flopu dostal s do 3-way all-inu. Po mém checku na flopu pokračoval open-raisor sázkou, Němec z BTN dorovnal, check-raisl jsem, a dočkal se click re-raisu od open raisora, Němec opět jen dorovnal, po mém all-inu byli v all-inu i oba soupeři a open-raisor tasil , zatímco Němec . Turnová ještě nevadila, zato riverová už ano.

Další den jsem usedl ke stolu s Milou Monroe, kterou si jistě pamatujete z nových epizod Big Game. Na její bluff proti Kevinu Hartovi si vzpomíná spousta lidí. Tentokrát jsem na stole neměl ani jednoho českýho rega či vzdáleného rega a mohl jsem se těšit na chyby svých soupeřů. Bohužel můj pobyt na stole trval jen do levelu 200/400.

UTG otevře na 1000, UTG+1 dorovná, MP1 zrovna tak, a stějně i SB, já mám na BB a 3-betuju na 5,300. Po hlubokém tanku každého německého hráče z předních pozic, které doprovází jejich upřené pohledy na mé reakce, nakonec jeden po druhém zahodí. To však neplatí o hráči na SB, který se rozhodne pro asi 110BB eff shove se svojí krásně capnutou rangí. Dorovnávám a nevytáčím do .

Na 3. náboj se mi naštěstí už postup do 2. dne povedl, i když s 30BB to nebyl žádný velký důvod k oslavám. Hned jsem naskočil do side-eventu, abych efektivně zúročil čas vyhrazený pro poker. Jenže 20-minutové blindy s 15,000 startingem bylo samo o sobě dost o rozdaných kartách než o nějakém skillu a asi po dvou hodinách jsem nevytočil all-in s proti .

Ve druhém hracím dni jsem zasedl ke stolu přímo po pravici monster chipleadera Mateje Rajtra, co začínal den s necelými 200BB. Sám jsem byl ale rozhodnutý soustředit se spíše na správné re-shovy, případně 4-bet shovy. I když bez double-upu se mi jakž takž dařilo a sehrál jsem i zajímavější handu, u které stále přemýšlím, jak jsem z ní mohl získat, co největší value.

Na BB defenduju do early openu. Flop je "favorable" a check-calluju sázku 40% potu. Na turn přichází . Podle soupeře si myslím, že své z jeho pohledu no-equity handy x-backne a bude pokračovat v sázení s trips a flushemi, zatímco A-x a flushdraw+straight draw by mohl taky x-backnout. Nechci, aby mi tu právě takové handy x-backnul, proto sázím z první asi 40% a soupeř dorovná. Na river přijde a já přemýšlím nad správnou hodnotou value betu. Nakonec vsadím lehce pod půl potu a čekám call od všech flushí, postupky a Tx. Soupeř nakonec open-folduje .

Moje poslední handa přišla asi 18 příček od peněz, když HJ limpne, německý reg na CO raisne, SB hráč dorovná a já se na BB probudím s . Všech zbylých 25BB jde do hry a call nakonec přijde od hráče, od koho jsem si to přál asi nejvíc, a sice od hráče na SB, který měl očividně už po krk mých all-inů a dorovnal mě s . Na flop přijde a já koukám, že můj král bohužel srdcový není. Na turnové je už hotovo.

Ačkoli byl celý výlet opět ztrátový a bez peněžního úspěchu, zanechalo na mě Grand Casino Aš velmi dobrý dojem. Po celý den zde máte k dispozici bar s jídlem, kde se asi každých 6 hodin mění kompletní nabídka, takže si během dne určitě přijdete na své. Mě osobně velice potěšila nabídka ovocného rautu, který byl plný melounů, hroznového vína, ananasu či broskví.

A navíc pověsti o tom, že v Aši dealují holky co neprošly modelingovým výběrem, nejsou zřejmě daleko od pravdy.

Ještě se sem někdy přijedu podívat.

[sloska]

Plně stebou souhlasím Aš je skvěly casino. Jen je škoda, že nedělají nějake větší turnaje, aby se mi vyplatilo cestovat tu dalku

[Cind3r3lla96]

Čau ahoj, jmenuji se Honza, čas od času hraji poker a rád se zapojím do nové bloggerské soutěže.

Asi se může zdát, že ohlášení motivační soutěže je jediný popud, který mě přiměje k sepsání pár odstavců při pravidelné bázi. Popravdě mám často chuť něco napsat, jenže když už začnu, vznikne z toho příspěvek na celý papír ve formátu A4. Tak si to pro tentokrát rozdělím na různé příspěvky všeho druhu.

Nemám moc chuť psát o svých plánech a challengích. Mnohem raději vždy sepíšu report o tom, co dělám nebo co se mi povedlo. Často se mi stává, že si něco usmyslím a za chvíli vše zase změním. Jelikož je tu rozsáhlá komunita čtenářů, kterou nemusí bavit pořád jen číst o pokeru, pokusím se přizpůsobit co nejširšímu okruhu. To znamená, že kromě pokeru budu psát i o zdravém životním stylu, sportu, vzdělání a osobních ambicích.

Na začátek tedy shrnutí posledních, jak tak koukám, šesti měsíců??? Inu, vysoká škola v kombinaci s prací, sportem a pokerem dá opravdu zabrat. Velmi stručně dokončuju prvák na Fakultě mezinárodních vztahů v Praze na VŠE. K jeho zakončení bez ztráty na kytičce (bez ztráty poukázek) mi chybí už jen zkouška z matematiky.

Dneska jsem po čtyřech dnech šrocení absolvoval zkoušku z Informatiky. Předmět, o kterém jsem se na začátku semestru naivně domníval, že dle názvu se budu učit programovat či pracovat ve Wordu nebo Excelu. Hned po první přednášce bylo jasné, že k úspěšnému zakončení předmětu není vůbec potřeba umět počítač zapnout nebo vypnout. Místo toho na mě čekala nyní během zkouškového období 30 stránková skripta o 76 otevřených otázek, ze kterých jich na mě bylo 5 přichystáno v testu. Další ze série předmětů, které jsem chtěl udělat a už o nich nikdy neslyšet. Honem rychle zase všechna ta moudra zapomenout a soustředit se na studium něčeho zajímavějšího. Třeba kdy sázet na riveru třetinku a kdy zase tři poty.

Jak už jsem psal mnohokrát, nešel jsem na vysokou školu, abych se při ní flákal. Škola je u mě stále na prvním místě, takže je jen na mě, co si zvolím za další doplňkové aktivity. Během zimy jsem konečně pochopil, co je to ten bitcoin, a že to může vydělat opravdové "real money." Spousta volného času tedy připadla kryptoměnám. A někdy v půli února mi došlo, že bude lepší se zase vrátit do "real" světa, takže zpět za pokerové stoly.

No money no funny.jpg (59.62 KiB) Zobrazeno 2384 x

I když se to občas nezdá, po České republice je stále spousta míst, kde si můžeme zahrát dobrý poker. Pro každého znamená slovo "dobrý" něco jiného. Pro mě jsou to místa, kam chodím vyhrávat a kde je o mě dobře postaráno jako o zákazníka. Nerad chodím na místa, kde jsou silní soupeři, oprsklé barmanky, neschopní dealeři a podobně. Pokud jste se mnou někdy seděli u stolu třeba v Savarinu, asi jsem se zrovna věru moc neusmíval. Je fakt, že toto místo mi zatím moc radosti neudělalo bez ohledu na to, zda odcházím v plusu nebo v mínusu. Ale co si budeme povídat, pořád tam chodí jedna fishka za druhou a navíc ty jejich akce typu - 2,000Kč za dřepnutí ke CG stolu na dvě hodiny - na to se neplive.

SPOILERSPOILER_SHOW

Za poslední půl rok na mě udělala nejlepší dojem zřejmě Česká Pokerová Tour v Hradci Královém. Perfektní servis od floormanů i dealerů a servírek nemluvě. Rozhodně místo, kam se ještě někdy vypravím. Stejně tak jsem se poprvé podíval na místa jako Rozvadov nebo Aš. Každopádně v Česku se pořád někde hraje, takže se brzy opět někam podívám. Dost možná, že o víkendu opět zabrousím do jednoho nejmenovaného podniku na severu Čech. Tam, kde se hrává o velké peníze (min buy-in na 25/25 = 5,000Kč), a proto mě posledně nechtěli skoro ani pustit do hry. Třeba se o tom zmíním hned v dalším příspěvku.

Pro úvod a představení to asi stačí. Příští příspěvek plánuju někdy po zkoušce z matematiky, tak snad se mi podaří zatlouci i ten poslední hřebík, abych mohl prohlásit jaro za úspešné. Do té doby se mějte a smějte!

[Cind3r3lla96]

Tak nevím, co je nakonec víc +EV. Jestli regovat turnaje v Praze, kde jsou milionové overlaye skoro samozřejmostí nebo dělat výjezdy na Rozvadov, kde je overlay sice menší, ovšem úroveň hráčů mnohem horší. Každopádně pro tentokrát jsem byl už pár týdnů předem natěšený na Main Event Forbes Pokerman Tour za velmi přívětivých 110€.


Hlavní důvod výběru tohoto turnaje byla možnost registrace za použití speciálního voucheru, který jsem si po objednání jen vyzvedl v Showdown poker klubu na Václavském náměstí. Cena voucheru činila 3,400 Kč a zahrnovala vstupenku do turnaje, vstupné do casina Kings po všechny hrací dny (10€/den - neomezené jídlo a pití), ubytování na dvě noci v partnerském hotelu a k tomu ještě zdarma pivo a víno. Když si to všechno sečtu, tak jsme tam vlastně s Aréňákem "surdou" bydleli úplně zadarmo.

Voucher.jpeg (174.96 KiB) Zobrazeno 2325 x

Přiznám se, že po zážitku z casinového pokoje v Grand Casinu Aš jsem si sliboval podobný komfort i na Rozvadově, ještě když nám slečna recepční při vstupu do casina oznámila, že jsme ubytovaní ve čtyř-hvězdičkovém hotelu. No... co si budeme povídat... Do 4* hotelu to teda mělo hodně daleko. Hotel byl obyčejný a nově postavený dům, čítající pouze pokoje se dvěma možná více postelemi a koupelnu se sprchou. Nic víc, co by se zde dalo dělat. Ono je to ale vlastně moudré ze strany casina. Hráči mají přece v casinu utrácet a né se flákat na hotelu.

V prvním hracím dni se mi dařilo, ovšem nutno podotknout, že jsem měl dost štěstí na set-upy, při kterých jsem byl na té správné straně. Pole hráčů bylo slabé a za celý hrací den jsem neměl na stole nikoho, kdo by mi dělal větší potíže. Po 15 hracích levelech jsem postoupil se stackem 212,000 (36BB) do druhého hracího dne, stejně jako "surda", který si zabalil přesně 30BB.

V tu chvíli nám bylo jasné, že máme najednou volné sobotní odpoledne. Upřímně jsem moc nepočítal s tím, že by se mi podařilo turnaj odehrát na první náboj. Nicméně, když už se zadařilo nám oběma, bylo třeba den volna náležitě využít. Krátce po poledni jsme vyrazili na snídani kam jinam než do casina, protože jsme oba dva nezapomínali na +EV spot, který zní projíst a propít půl buy-inu, ne-li rovnou celý.

Naším odpoledním cílem byla vesnička Moosbach, jen pár desítek kilometrů od českých hranic. Zde se nacházela přírodní oblast Oberpfälzer Wald a hlavně taky minigolf, který posloužil jako skvělý prostředek k odreagování se. Celý den nám hezky svítilo a Moosbach se ukázal jako velice klidné a malebné maloměsto. Přírodní krajina kolem byla opravdu tím nejlepším receptem na pročištění mysli. Pokud bych sem jezdil častěji, určitě bych se sem chodil vytiltovat ze všech bad-beatů.

Večer jsme regnuli místní turnaj za 70€, ve kterém se "surdovi" podařilo dojít až na final-table, kde obsadil konečné třetí místo a vyzvedl si na pokladně příjemnou finanční odměnu.

Den 2 se bohužel nikomu z nás dvou nevydařil. "Surda" vypadl krátce po začátku hracího dne, zatímco já jsem si stále ještě dělal zálusk na dobrý výsledek. Nicméně můj stack se stále pohyboval v rozmezí 25-30BB, takže stačilo málo, aby bylo po všem. Poslední handa pro mě byla 3-way točka, při které jsem se se svými dostal do all-inu proti a . Pro mě dost špatný. A po vyloženém boardu jsem už jen zaslechl borce s KQs pronést vítězné: "Takhle se to hraje!" Já jsem se klidil na cca 106. místě ve chvíli, kdy zbývalo deset míst do ITM pozic. Škoda.

Ač se může zdát, že turnaj pro mě byl skončil neúspěšně, rozhodně si nemyslím, že jsem měl odjíždět se svěšenou hlavou. Další příklad mé plně realizované teorie, že za dobrým a co nejvíc +EV pokerem se občas musí urazit nějaká vzdálenost za cenu mírných vedlejších nákladů. Takže pokud máte někdo funkční vozidlo a chuť vyrazit si zahrát dobrý turnaj s příjemnou strukturou, od 12. do 15. července probíhá festival Monsterstack Madness s garancí 100,000€ za 165€. Velice rád bui du opět u toho!

Zatím se mějte a užívejte příchozího léta.

[Cind3r3lla96]

Dnešní příspěvek bude zaměřen na sportovní a pohybovou část. Chci tu zmínit důležitost pravidelného cvičení, které nevede jen k udržení dobré kondice, ale i ke zlepšení koncentrace a zvýšení celkové produktivity.


Zimní semestr nebyl z mé strany ideální co se životosprávy týče. Obzvlášť, když jsem 4 měsíce fungoval ve stylu škola-práce-spánek, přičemž každou neděli jsem se vracel v 7 ráno z noční a v pondělí vstával na 9 do školy. Spací režim byla jedna věc, stravování věc druhá. K snídani jsem míval jednou koblihu, jindy kaiserku s gothajem. Na zapití potom alespoň dvě silný kafe s red bullem. Ani to ale nepomohlo, abych se dalších několik hodin po probuzení nepotácel sem tam. Když už jsem jednou za týden přijel v neděli ráno domů z noční, snědl jsem úplně všechno, na co jsem měl zrovna chuť. Sportovní aktivity v průměru 0-1 za týden.

To všechno bylo špatně, moc špatně... taky se to na mě brzy podepsalo. Váha šla nahoru a někdy v lednu jsem se podíval dál než na špičku svýho narcistickýho nosu a zjistil jsem, že přes většinu svých triček mi trčí břicho. Musel jsem s tím vším něco dělat. Takhle to dál nešlo. Nastal čas pro full-body-detox.

Jako první bod bylo nastolení správného denního režimu. V casinu jsem dal výpověď a opět se naučil chodit spát okolo 11-12. Školu jsem si nastavil tradičním způsobem na pětkrát týdně, každý den několik hodin. Naučil jsem se opět spát pravidelných 8-9 hodin.

Dalším stěžejním bodem byla rázná změna jídelníčku. Uvědomil jsem si, že spousta mých problémů je způsobena překyselením organismu. Alkohol šel pryč, stejně tak káva, energy drinky, cukr ve formě glukózy a všechno s ním slazené, vepřové, uzeniny, bílé pečivo, mléčné výrobky obsahující laktózu a velká část potravin, kde je lepek. Tak jako jsem to dělal v Anglii, konečně i tady jsem si začal pravidelně vařit. Snídaně najednou tvořil bílý jogurt s müsli a s ovocem.

K pití pouze voda s citronem nebo zelený čaj. K jídlu celozrné těstoviny nebo rýže a velmi často jídlo z kategorie vegan. A hlavně spousta zeleniny! Poprvé jsem ochutnal čerstvé avokádo a okamžitě mi zachutnalo. Už za pár týdnů bylo patrné, jak moc mě nový lifestyle nakopnul. Konečně mi jídlo dodávalo potřebnou energii a nesloužilo jen jako prostředek na zahnání hladu. Neuplynul ani měsíc a hned jsem cítil výrazné zlepšení, především jsem byl schopen fungovat hned od rána.

Nyní přišla na řadu ta hlavní challenge. Jak se přes zbytek zimy a celé jaro dostat do obstojné kondice? Vždyť jsem se skoro vůbec nehýbal. Byla polovina února a musel jsem někde začít, ovšem pozvolna. Po více než dvou a půl letech jsem se tak opět vrátil k florbalu do svého bývalého pražského týmu, tentokrát však už jako hráč v poli a nikoli jako brankář. K tomu jsem začal chodit opět do fitka, kde jsem se neukázal dobré čtyři měsíce. Tohle byl však jen potřebný základ pro tu největší výzvu.

Věděl jsem, že pro inspiraci nemusím chodit daleko. Pořád jsem ho měl v paměti. Devíti-týdenní cvičební program Insanity, pomocí kterého jsem v 16 letech zhubnul celkem 12 kilo v rozmezí třech měsíců. Tehdy to byl ten nejtěžší trénink, co jsem kdy podstoupil, stejně jako jsem po jeho absolvování měl tu nejlepší formu ve svém životě. Kromě řádně vyhraněného času pro šest cvičebních jednotek týdně, potřebujete kromě odhodláni jen prostor cca 3x3 metry, na kterém budete moci cvičit a především skákat. A že si při Insanity zaskáčete.

K tomu mi bohatě postačila kolejní posilovna, kde jsem si vždy vyhranil svůj prostor a nachystal notebook s tréninkovým videem. Teď už stačilo jen zatnout zuby a vytrvat. Ono je vždy nejtěžší s tím cvičením začít, poté už to vždy nějak odjedete, ale když jste unavení, tak je nejhorší se k tomu vůbec dokopat. Dokázal jsem to ale v 16, kdy jsem byl před začátkem ještě těžší než letos v únoru a tehdy jsem to musel skloubit i s florbalovou jarní přípravou.

A dokázal jsem to i tentokrát. Z počtu 0-1 pohybových aktivit týdně jsem se vypracoval na 6-8. Z 83kg jsem se během čtyř měsíců dostal na 76kg. Opět cítím podobnou sílu a kondici, jakou jsem míval v dobách, kdy jsem jako brankář v mládežnickém florbale dosahoval svých největších úspěchů. Pevně doufám, že přes léto nezlenivím a budu se snažit si formu při nejmenším udržet. To všechno mi pomáhá především v produktivitě, kterou považuji za základní kámen k úspěchu ve všem, co dělám.

Insanity je správná ukázka, že vůbec nemusíte utrácet za fitko po dobu několika měsíců nebo dokonce let. Za dva měsíce, při kterých si často sáhnete na dno, dosáhnete úžasného výsledku. A potřebujete k tomu jen vždy dostatek spánku, zdravé jídlo a nevzdávat se ani když to bolí, a že to první týden bolí.

Tak zase příště! Užívejte léta, sportujte a hrajte poker, když na to přijde!

[Ousek7505]

Klobouk dolu. Ja kdysi insanity zkusil, ale nesedlo mi to. Jsem po dvou operacich kolene a to to nezvladalo.
Obdobne ale funguje i program focus T25, kde kolena a kotniky trpi mnohem méně....... ale ani to jsem nedotahl do konce

[Evka]

Jsem si říkala, kdy se do toho pustíš..

[TheIzy]

gratuluji ke zmene a vysledkum, ..
ale ... i v kolejnim fitku musi vypadat divne, kdyz nekdo rozbali notas

[Cind3r3lla96]

Zrovna jedu vlakem z Bratislavy, spálená záda se mi už pomalu hojí a tolik nepálí a mám za sebou stovky mil po příletu z týdenní dovolené na Maltě.
Jelikož se jeden z mých známých rozešel s přítelkyní a zbyla mu letenka navíc, udělal jsem mu tu radost a letenku od něj se slevou odkoupil. Sám jsem už nějaký ten čas toužil podívat se na ostrov Malta. Ani jsem si pro tentokrát nemusel shánět žádné ubytování přes AirBNB. Moji bývalí kolegové z Anglie, Vincenzo a Francesco, po kterých jsem převzal jejich byt v Sunderlandu, se právě sem odstěhovali za prací do casina Portomaso. Díky nim jsem tak měl zařízené přístřeší v centru městské části Saint Julian.

Portomaso Marina a Hilton Resort

Hned po příletu mě ohromil hustý dopravní provoz na zdejších silnicích. Cesta autobusem z letiště byla chvílemi skutečně ve stylu brzda-plyn. Kromě toho, že tu všichni jezdí vlevo, tu jsou navíc i zastávky v anglickým stylu. To znamená, že taková cesta na 40 minut obsahuje 30 a více zastávek. Pokud nemáte předplacenou kartu, koupíte si od řidiče lístek na dvě hodiny za 2€. Nekupujete si je tedy nikde předem a lístek, který vám vyjede od řidiče, můžete použít i na další přestupní spoje. Jen je to s tím cestováním trochu složitější. Autobusy mají zcela běžně zpoždění 10 minut a více, a když už nějaký přijede, taky vám nemusí vůbec zastavit kvůli své nadměrné kapacitě cestujících.

Po příjezdu do San Julianu mě Vincenzo vyzvedl a ukázal centrum Saint Julianu. Upřímně mi nebylo moc příjemné, když mě provázel doslova uprostřed křižovatky, zatímco kolem nás jezdila auta, která tu na sebe v jednom kuse troubila. Vincenzo mi však vysvětlil, že je to tu zcela normální, protože nějací chytří lidé, co tu stavěli silnici, jak si pozapomněli na ně namalovat zebru, takže lidé tu nemají na rušné křižovatce ani přechod pro chodce. Tím pádem si už většina aut zvykla, že lidé tu běžně chodí středem silnice.

Na Maltu jsem přiletěl strávit jeden celý týden, ale jako vždy jsem neměl nic naplánovaného dopředu, a proto nebylo nic snazšího, než hned první večer zajít do nějakého zdejšího casina na pokerový turnaj a během hluchých míst mezi handami si na telefonu vyhledávat, kam bych se měl po Maltě podívat. Saint Julian je část, kde to žije hlavně nočním životem. Klubů a barů je tu nespočetně, stejně tak restaurací. A casina jsou tu celkem tři – Portomaso, Dragonara a Casino Malta.

Pohled na Dragonara casino

První noc jsem zašel do krásného casina Dragonara, které je umístěno na ostrovním výběžku a pyšní se výhledem na moře. Musím se přiznat, že je opravdu příjemné sedět za pokerovým stolem a ve volných chvílích koukat z okna na protější část ostrova a na šeřící se vlny. Co jsem však podcenil bylo, že jsem si výjimečně nevzal sluchátka. Malťani jsou totiž známí tím, že neustále žvaní a jejich rozhovor vypadá spíš, jak když na sebe štěkají dva psi.? Nicméně tu byl velmi přívětivý irský floorman, který když viděl, jak si obratně cuttuju chipy, hned mi nabízel práci na půl roční úvazek.

V dalších dnech jsem navštívil, jak centrum hlavního města Valletta, tak tzv. „tiché město“ Mdina. Po příjezdu do Valetty jsem si hned u stánku koupil čerstvý kokos a šel objevovat krásy města. Na cestování po Maltě si nemusíte vyhranit velký čas.

Řekl bych, že Vallettu si projdete takřka celou za jedno odpoledne. Jen je třeba počítat s tím, že kolem páté se tu všechny návštěvní atrakce zavírají. Anglický styl, jak jinak… Největší chloubou tu je bezpochyby Katedrála sv. Jana, která má nádhernou zlatou výzdobu.

Katedrála sv. Jana.jpeg (279.79 KiB) Zobrazeno 2160 x

Mdina je velmi milé místo, o kterém se říká, že patří mezi ty nejhezčí na celé Maltě. Městečko je vybudované ve stylu pevnosti na skále a díky svým úzkým uličkám a vysokým stěnám si vysloužila přezdívku „Silent Mdina.“ Jediné, co mě tu překvapilo, bylo, že ačkoliv všechny turistické atrakce jako katedrála, museum nebo Mdina Experience zavřou o páté, tak většina zdejších restaurací otevře kuchyň až od 7 večer, takže do té doby si tu můžu objednat pouze něco k pití.

Malta ani nemá svoji vlastní kuchyň, spíše je to taková od všeho něco, hlavně tedy z italské části. Zašel jsem tedy raději do Vincenzem doporučené Sushi restaurace Okurama, kde jsem si skutečně dobře pochutnal, akorát jsem měl zase moc velké oči a trochu podcenil malý obrázek v Menu.

Měl jsem totiž ještě masové špízy jako předkrm. :-D

Další noci jsem trávil buď v Portomasu nebo v Dragonara casinu. Hned při své první návštěvě Portomasa jsem dealnul turnaj s 25 entries v posledních třech hráčích (byl jsem shortstack a chipleader nám to sám nabídl), takže hned byl první maltský cash-out. Na vlaječku jsem si ale dělal zálusk o víkendu, kdy se konal turnaj King of Malta s garancí €10,000 a buy-inem €100. Nic velkého, ale při zdejším osazenstvu docela must play event. A co si budem povídat, chtěl jsem tu trofej a moc.

První náboj nevyšel a druhý vypadal, že taky nevyjde, nicméně jsem se z 8BB shortu dokázal několikrát zdoublit a zakončit první hrací den s průměrným stackem. Druhý den se blindy vracely asi o 4 levely a já tak disponoval 77BBs, což byla paráda. Z celkových 179 entries jsme se brzy dostali na poslední tři stoly a já měl krásný 1,5 avg. Bohužel jsem zvoral jednu handu, což mě stálo hromadu chipů a hlavně turnajové equity, takže jsem se jen tak tak jako největší shortstack prokousal bublinou a nakonec vypadl na 16. místě. Škoda, protože po celý turnaj se mi hrálo velice dobře.
Kromě turnajů bylo povinností zapínat i místní cash game. Zejména v Dragonara roomu to byly hotové žně. Sem tam narazíte na nějakého profíka, ale po většinu času jsou to samí rekreanti, kteří přijdou z blackjacku nebo vypadnou z pokerového turnaje. Ve všech casinech se hraje minimálně 1€/2€ s minimálním buy-inem €100. Takové hry bych po Praze hledal jen stěží.

Poslední den jsem ještě navštívil Aréňáka „Nethose“ v jeho residenci v městské části Melieha, kde měli konečně normální písečnou pláž. Na Maltě totiž moc na písečnou pláž nenarazíte, neboť většina pobřeží je pokryta skalnatým kamením. Melieha je mnohem klidnější místo než Saint Julian a výhled z Nethosova sídla byl opravdu skvělý.

Tím si můžu odbýt svoji první cestovně-pokerovou dovolenou a odpočítávat dny do srazu PokerAreny v Olomouci. Už se moc těším!! Uvidíme se tam!

[Cind3r3lla96]

Všichni dělají letní suma sumárum, takže je na čase taky přispět.

Je půle července a já si po deseti měsících tvrdé práce užívám zasloužené prázdniny. Jakožto vysokoškolákovi mi proto stačilo udělat všechny zkoušky ze svých předmětů. Zpět do ČR jsem se vracel na začátku září a popravdě jsem měl z vejšky velké obavy. Vždyť jsem dva roky do školy vůbec nechodil a byl zvyklý na úplně jiný režim a jinou životosprávu.

Samotná VŠE navíc preferuje individuální zájem a nikoho ke studiu zvlášť nepobízí. Za to dovede velmi chladně stínat hlavy během zkouškového období, jelikož na každou zkoušku je zde pouze jeden pokus. Nicméně jsem měl již od začátku to nejdůležitější - odhodlání, že chci tuto školu studovat a především dostudovat. Už je mi přeci jen 22 a moji bývalí spolužáci z gymplu v posledních týdnech často sdíleli své fotky s hotovou bakalářkou v ruce.

Můj první semestr byl na jednu stranu velká party, na druhou stranu docela tuhý grind. Spojení denního prezenčního studia a nočních směn v pražském casinu si vybralo po pár měsících svoji daň. Druhý semestr jsem proto zvolil naprosto odlišný přístup a snažil se přizpůsobit si denní i školní rozvrh tradičním způsobem. To znamená 5x týdně školy vždy na několik hodin denně a večer jít hlavně včas spát. Hned po pár týdnech se ukázalo, jak jde vše lépe, když mám nastavený přesný denní řád.

Ačkoli se můj obor na VŠE jmenuje Mezinárodní studia - Diplomacie, takřka žádný z předmětů se s tímto tématem v prvním ročníku nijak neztotožňoval. Skvělou věcí na vysoké škole jsou studentské spolky a různé organizované události. Již v zimním semestru jsem se díky Klubu Investorů dozvěděl základ o kryptu.

V průběhu obou semestrů jsem se aktivně účastnil akcí spolku Junior Diplomatic Initiative (JDI), díky kterému jsem navštívil místa jako Švédskou Ambasádu nebo Černínský palác.

Výhled ze švédské ambasády

Jedna z větších akcí, na kterou jsem se nepodíval, byl zájezd se členy JDI do Ženevy do srdce OSN a na sraz celoevropských klubů JDI + 400€ na výdaje. A přitom jsem měl takovej vymazlenej a heart-breaking motivačák v angličtině o tom, jak cílím po škole na jednu z pozic u OSN. Podle členů JDI jsem ve výběrovém řízení skončil někde okolo bubliny, protože se jim můj motivační dopis moc líbil, přesto to nestačilo.

Chuť jsem si spravil při další vypsané události, tentokrát však klubem Rotary, který vítal v Praze amerického velvyslance Stephena Kinga a vybíral Junior Ambassadory pro doprovod na této akci. No a protože pod jejich facebookovém příspěvku nebyly skoro žádné lajky, říkal jsem si, že tenhle freeroll by se dal trefit. Stačilo CV, motivačák (ten už jsem měl, takže jsem ho jen drobně poupravil... ) a natočit krátké video na zadané téma. A nakonec se na mě štěstí usmálo a z celé Prahy jsem byl mezi dvěma vybranými studenty, kteří se s dalšími studenty z celé republiky sešli v Americkém centru.

S americkým náměstkem pro kulturní záležitosti

Zde jsme měli možnost položit panu velvyslanci a dalším přednášejícím nějakou otázku a následně se projít po velkolepé vile Otto Petscheka, která slouží jako americká residence. To byl moc příjemný a poučný den a pan velvyslanec na nás svým charismem udělal velmi dobrý dojem. Jo a z celé Prahy se na tuto akci hlásil kromě mě jen jediný člověk. Říkal jsem, že to bude freeroll, který půjde trefit.

K úspěšnému zakončení jara zbývaly poslední zkoušky, ve kterých jsem nakonec ve všech případech obstál a zakončil ročník bez ztraceného kreditu a s průběžným průměrem 1,94. To mě řadí ještě mezi Top25% studentů ve stejném oboru. To není špatné, když vezmu v potaz, že pracuju na poloviční úvazek, sportuju několikrát týdně, po večerech hraju poker a sem tam někam vyrazim. Né, že by mi snad šlo o to mít co nejlepší průměr ze všech, spíš jde o to, že až budu chtít jet někam na Erasmus, průměr bude při výběrovém řízení stěžejní. A já bych se mnohem raději podíval na místa jako Portugalsko, Japonsko, Řecko než do Estonska, Wroclawi nebo Bratislavy...

Teď už je to ale vše za mnou a přichází to, na co nebyl po celých deset měsíců vůbec čas - poker a hlavně studium této hry.

Čekají mě desítky hodin videí od hráče "Bencb789" skrze jeho portál Raise Your Edge. Moje léto bude letos kromě cestování velmi zasvěcené pokeru. Tour de Malta už mám za sebou a pomalu se blíží Poker Fever Series.

[Cind3r3lla96]

Je tu půlka července, každoroční sraz PokerAreny je na dohled, a protože mám pár hodin času, chci dostát svému slibu a napsat pár odstavců na dosud pravidelné týdenní bázi. Ono mi to ale stejně moc dlouho nevydrží...

Někdy v dubnu jsem obdržel telefonát od jisté paní, co se mě tázala, zda už jsem si jako student prvního ročníku vysoké školy našel brigádu na léto. Odpověděl jsem ji, že ne, protože si myslím, že prázdniny slouží k tomu, abych mohl cestovat za zážitky a užívat si ničím nerušeného klidu. Hned se mi dostalo pokárání, že už dávno nejsem na střední škole, abych si jezdil na dovolenou s rodiči a měl bych radši začít něco vydělávat a získávat pracovní zkušenosti.

Frodo Meme.jpg (89.82 KiB) Zobrazeno 2022 x

Jelikož jsem ale tvrdohlavý vysokoškolák, razil jsem si svou. Dáma vytušila, že se mnou se jí asi nepoštěstí, a proto mi s lehkým sarkasmem popřála hodně štěstí a pokračovala v obvolávání dalších studentů, které se snažila rekrutovat na podomní prodej knih v Americe (jak mi jeden z kamarádů později vylíčil).
Každopádně ono se těch pár šupů na víc vždycky hodí, obzvlášť pokud si jako já naplánujete spoustu akcí na léto. Stále jsem byl v kontaktu s manažerem jednoho pražského casina, který mu jsem se nabídl jako brigádník během těchto dvou týdnů. Docela mě překvapilo, když mi oznámil, že má pro mě hned 10 odpoledních směn, což jsem spokojeně přijal. Popravdě to ale nebylo takové lehárko, jak jsem se původně domníval. Sice mám více než dvouletou praxi, ovšem Sunderland není Praha. A to ani co se zákazníků, ani kolegů týče. Hrát s lehce podnapilými Angličany nebo slušnými Indy je něco jiného než hrát s oprsklými Vietnamci při penězích.

Casino meme.jpg (70.84 KiB) Zobrazeno 2022 x

Co mi ale nejvíc chybí je ta spolupráce a týmovost, která stála v Grosvenor casinu na prvním místě. Vždy mi bylo příjemné, když mě pit-bossové a inspektoři za moji práci pochválili a poděkovali mi, načež jsem jim i já poděkoval a byl vděčný za jejich dohled a jejich důvěru, díky které jsem získal sebevědomí a mohl brzy řídit i velké hry sobotních nocí. Zde mě čekalo od kolegyní ve staff-roomu uvítání typu "sedíš mi na židli!" nebo vyhlášení po celý místnosti "ty asi nemáš moc praxe co? hejbej se za tím stolem, ať nemám kvůli tobě problém."
Nedokážu si představit, že bych v takovém prostředí dělal na plný úvazek. Musím uznat, že řada kolegů je velice zručných, až jsem chvílemi žasl nad jejich manuální dovedností. Bohužel mi ale připomínají spíše stroje na generování co největší marže pro casino než krupiéry, za kterými bych se přišel pobavit hrou, nebo kolegy, se kterými bych si chtěl o něčem popovídat. Jak už jsem ale řekl, je to jen na dva týdny, a ve finále jsou to sice vydřený prachy, ale pořád dobrý prachy.

Dost bylo klábosení o práci, jde se na poker. Jelikož odpolední směna končí ve 3 ráno a aplikace Taxify má přes léto 50% slevu, v Showdownu jsem na kešce co by dup. Nejsou to těžké hry, ovšem velmi často sedíte u stolu s půlkou semi-regů a jen doufáte, že když už tam ta fishka sedí, tak hned nekřupne do jednoho z nich. Proto se čím dál častěji snažím vycestovat mimo Prahu, kde se hrají stejné stakes, ovšem výraz semi-reg je označení pro jednoho max dva hráče u stolu. Teď jsem například zavítal na talířák do Litoměřic. Udělal na mě dojem poměrně deep strukturou a delšími blind levely. A ačkoli se do hry zapojilo jen 31 hráčů s 23 re-entries, na final table jsme šli až po necelých osmi hodinách. A co jsem tak poslouchal u stolu, hrají se v tomto regionu často zajímavé kešky. Během roku budu mít rozhodně pestrý seznam míst, kam se vyplatí zajet podívat.

Po druhým breaku s více než 180BB stackem a mohlo se bezstarostně dalších pár hodin zahazovat.
Litoměřice.jpg (124.82 KiB) Zobrazeno 2022 x

V některém z předešlých příspěvků jsem avizoval, že mě čeká cestovně-pokerově orientované léto. Je vám zřejmě jasné, že Poker Fever Series je naprostou samozřejmostí, kde budu startovat jak jinak než v barvách PokerAreny. Z devíti-denního festivalu mám vypsaných celkem 8 různých turnajů, které mě zaujaly a chystám se je zapnout, protože jak říká strýček Papén, klíčem k úspěchu je nepřestávat regovat další turnaje.

Někteří však mohou namítnout, že vyjet do Olomouce na turnaj, není žádný velký cestovatelský odvar. Kvůli tomu jsem přes jaro nelenil a při ojedinělé návštěvě Velké Británie si hned opatřil členskou kartu do Grosvenor casin, tentokrát už jako hráč. Na konci července totiž vypukne srdcovka všech Angličanů. Začne festival Goliath. V samotném Main Eventu se v průběhu několika startovních dnů vybere přes 6 tisíc entries a letos je garance pro prvního vypsána na 100 tisíc liber. Takové akce se skutečně účastní kde kdo a kde kdo taky rychle vypadne a zkusí své štěstí na některé kešce, které zde taky pojedou all-day-long. Nejdůležitější však bude se hned po příjezdu do Coventry registrovat do flightu pro následující den.

Fronta do Ricoh Areny v Coventry, 15 minut před začátkem flightu 1G
Grosvenor casino fronta.jpg (95.36 KiB) Zobrazeno 2022 x

No a poslední a tou nejdůležitější zastávkou bude pro mě Asie, konkrétně ostrov Bali, kam se chystám za Aréňáckými online grindery - "šmakym20" a "maaaartym". Tak doufám, že zde konečně nahraji i nějaké volume za online stoly, a když ne, tak že mě alespoň "šmaky20" naučí surfovat.

To je asi tak všechno, co mě v tuto chvíli napadá, takže si užívejte léto ať už v zahraničí nebo v České kotlině, protože po celé České republice je spousta krásných míst, které stojí za to navštívit.