Cind3r3lla96 - Toulky dalekou Anglií [Live]

[Cind3r3lla96]

Je pátek a pomalu čas si sbalit na každoroční sraz PokerAreny, který předchází letnímu festivalu Poker Fever Series v Hodolanech. Popravdě toto casino navštívím prvně, tak jsem velmi zvědavý, jestli dostojí hodnocení většiny hráčů, kteří tvrdí, že se jedná o nejluxusnější české casino (pokud nepočítáme Rozvadov).

A jelikož se v Olomouci chystám zdržet až do konce července, udělal jsem si rozpis plánovaných aktivit tedy turnajů, které se chystám odehrát:

23.7. - Poker Fever Cup 2,500 Kč - 1,000,000 Kč GTD
24.7. - Omaha Fever 1,500 Kč
25.7. - Real (Bounty) Hunter 1,100 Kč
26.7. - Poker Fever "One Hundred" Turbo 2,700 Kč
27.7. - Poker Fever Masters 7,500 Kč - 400,000 Kč GTD
28.7. - Poker Fever Main Event 1C (1D) 4,800 Kč - 5,000,000 Kč GTD
29.7. - Poker Fever Masters Mini 4,000 Kč - 200,000 Kč GTD
30.7. - Real Bounty Hunter 3,300 Kč

Tak a teď to nejdůležitější. Jelikož na vítězství v bloggerské soutěži bych nedosáhl bez vašeho a čtení a lajků, chtěl bych vám za to vyjádřit svoji vděčnost. Díky vítězství si zahraju zcela zadarma úvodní Poker Fever Cup v hodnotě 2,500 Kč. Proto jsem se rozhodl, že pokud bych v tomto turnaje dosáhl na první pokus ITM, věnuji 5% z celé výhry jako GIVEAWAY jednomu z vás!


Jak by proběhl los? Během bloggerské soutěže jsem získal za své články celkem 81 lajků, každý lajk za příspěvek se počítá jako los do slosování, které by potenciálně proběhlo po skončení eventu.

Jeden turnaj a to vše? Né, není to vše. V průběhu festivalu budu průběžně bloggovat z jednotlivých turnajů, kterých doufám odehraju co nejvíce. Cílem je samozřejmě získat trofej z některého z eventů nebo dosáhnout alespoň uspokojivého ROI. A aby vás sledování průběžných updatů a výsledků neomrzelo, udělám ještě jeden GIVEAWAY!


Z celkového profitu ze všech zmíněných turnajů (kromě prvního náboje Poker Fever Cupu a pokud nějaký vzejde) daruju do slosování ještě 2% navíc. To znamená, že může v nejlepším případě dojít na až dvě slosování. Pro zachování plné transparence ještě sdělím, že až na Poker Fever Cup odehraju všechny turnaje za 50% své akce.

Takže hodně štěstí nám všem, co se plánujeme účastnit a snad tam něco potrefujeme!

[sekducz]

Smekám klobouček za takové rozhodnutí a akci "My name is Cind3r3lla9" ....Snad to vyjde co nejlépe a budeš mít hodně trofejí a v ME druhý....První flek jsem se rozhodl totiž vyhrát já

Každopádně obdiv od škrťáka jako jsem já a velký respekt

[Cind3r3lla96]

Poker Fever Series už je minulostí, takže je na čase přesunout se zas o dům dál. Tentokrát však nejedu jen někam na Rozvadov nebo jinam po Česku. V tuto chvíli již v plném proudu probíhá festival Goliath, jehož Main Event se chlubí největším počtem entries po celé Evropě. I letos se odhaduje návštěvnost okolo 7 tisíc.


Ještě se ale musím vrátit ke svému 11-dennímu pobytu v Olomouci, který započal srazem PokerAreny a byl následován letním festivalem Poker Fever Series. Organizaci si letos vzali na starost Oušek s PJAYem a musím říct, že to zvládli na výbornou. Ubytování na vysokoškolských kolejích bylo velmi komfortní a všechno jsme měli při ruce. Dokonce se dodržel i harmonogram plánovaných aktivit a jak na fotbale, tak na pokerových přednáškách Alkaatche i Kubiika se sešla valná většina účastníků. No prostě sraz na jedničku!

I během srazu bylo na programu spoustu doplňkových aktivit, při kterých se dalo něco potrefovat. Například volné entry na sobotní turnaj PokerArena Turbo Bounty pro vítěze turnaje ve stolním fotbálku. Los hráčů mi do páru určil PeťuMexicca, se kterým jsme prošli skrz na skrz sofistikovaně vytvořeným turnajový pavoukem a nakonec se radovali z vítězství.

V Olomouci bylo pořád co dělat. Po několika letech jsem konečně opět viděl svoji milovanou SK Slavii Praha v zápase proti Sigmě Olomouc na Andrově stadioně. Zápas nebyl nic extra, přece jen jsem dost rozmazlený anglickou Premier League, každopádně Sešívaní zvítězili 3:0. Nakonec jsem ani od skalních příznivců nedostal za vyučenou, že jsem na domácí tribuně provokoval se slávistickou šálou.

Ještě než začal samotný festival Poker Fever Series jsme si se zbylým torzem PokerAreny zakouleli na bowlingu a zakusili vířivku a saunu ve Welness Scene, které se nachází přímo v resortu Casina Go4Games Hodolany. Bylo moc příjemné zajít se naladit ještě před začátkem prvního více denního turnaje Poker Fever Cupu s garancí 1,000,000 Kč.

Do turnaje jsem měl volnou vstupenku díky vítězství v Bloggerské soutěži a jak jsem slíbil, vypsal jsem na svůj první život Giveaway 5%. A pokud jste sledovali fórum pozorně, tak víte, že tu na jednoho z vás čeká odměna, neboť na první náboj jsem se probil do první ITM pozice. Bohužel od postupu do druhého hracího dne mě dělili pouhé dvě příčky. Takže 150Kč na jedno polední menu v práci nebo na kafe s přítelkyní půjde na mě.

Kromě pár návštěv olomouckých posiloven jsem se vypravil na putovní místo Svatý Kopeček, abych si prohlédl Baziliku Nanebevzetí Panny Marie, kterou navštívil mimo jiné i papež Jan Pavel II. Celá bazilika mi přišla zcela úchvatná, především krásné pozlacené varhany a sochy andělů, které vypadaly velice živé.

Hlavním lákadlem celého festivalu byl Main Event s garancí 5,000,000Kč. Zde jsem byl připravený zahrát si turnaj na více nábojů, protože pole hráčů bylo dostatečně slabé. Nicméně hned na první pokus se mi podařilo udělat komfortní stack a do druhého dne postoupit s 45BBs. Aby hráči netrpěli na turnajích hlady, byl zde připravený stan, kde měl svoje sídlo Steak House Hodolany, nabízející delikátní steaky. S Mizitkou a Yntosem jsme to pochopitelně šli okoštovat a moc jsme si pochutnali zejména na specialitě Beef Wellington.

I druhý hrací den Main Eventu pro mě začal dobře a stále jsem držel velikost stacku okolo 40BBs. Nicméně s příchozí bublinou jsem přestal mít štěstí na dobré karty a navíc v pozici seděl agresivně a velmi dobře hrající Sebastián Kós, který svým velkým stackem tlačil na ostatní. Po prasknutí bubliny jsme zbývali ve hře už jen tři - Mr.Mar, PJAY a já. Moje štac však skončila pár levelů před koncem druhého dne ve chvíli, kdy jsem na flopu za 24BBs stackoffnul nuts flush-draw s overkartou a soupeř si dal dobrou minutku na rozmyšlenou, než mi tam dolepil top pair s top kickerem.

Už to vypadalo, že festival završím s drobnou ztrátou, ovšem měl jsem neskutečnou chuť ještě něco zapnout. Ze seznamu se však už nabízely jen Poker Fever Masters Mini a pár večerních turnajů. Dlouho jsem zvažoval, jestli zapnu za 4 tisíce 16-levelovou turbínu dne 1B Masters Mini, kde byly levely pouze 10-minutové. Nakonec jsem do toho šel a po 2h40min jsem si z celkových 13 entries zabalil více než šestinásobek původního starting stacku. Za necelou hodinu začínal druhý hrací den, tak jsem ještě zašel omrknout, jak se dařilo PJAYovi, jedinému zástupci PokerAreny ve třetím hracím dni Main Eventu.

V Masters Mini se rychle utvořila finálová devítka a moje pozice nebyla vůbec závidění hodná, protože hned po levici seděl velmi dobrý slovenský reg, který je on-line známý pod jménem jako "pLAYERsvk". Na přímé bublině v osmi hráčích držel masivní chiplead, a tak se rozhodl otevírat každou handu a každý, kdo mu zaútočil na blind, dostal 3-bet na 4x. Já jsem si tak mohl dovolit jen nějaké stealy z early pozic, kterým dával jistou váhu s vědomím, že polovina stolu se rapidně blížila k vyrovnaným 15-20BB stackům. Na to jak dlouho trvala bublina, jsme se do posledních tří hráčů dostali velmi rychle. Třetí hráč byl polský (dle jeho slov) mid-stakes cash-game reg, který se jako jeden z mála nebál Slovákovy agrese.

Všichni jsme v tu chvíli měli skoro totožné stacky okolo 1,5M - 2M a hrálo se na blindech 15k/30k/BA15k. To byla konečně pořádná deep hra a šance ukázat skill ve hře. V tuto chvíli jsem se najednou utrhl ze řetězu a začal sypat jeden 3-bet za druhým a vždy se sizingem tak 4-4,5x. Zejména jsem se zaměřil na Poláka, který rád otevíral a nerad v pozici zahazoval preflop. Po flopu už ale hrál dost fit or fold. Během pár hand jsem ho zkrouhnul o půlku stacku a hrál čistě na něj, protože se na něm dost začínala podepisovat frustrace. V tenhle moment mi bylo úplně parádně, protože jsem cítil, v jak skvělém hraju rozpoložení, a jak rychle při chvilkové nepozornosti nebo odchýlení od nejlepší možné hry tu může hráč vypadnout z turnaje. Handy probíhaly skutečně svižně.

Nakonec jsme se zbavili i Poláka a šel jsem do heads-upu proti "pLAYERsvk" dokonce s drobnou chipovou převahou. Začínalo se asi přes 70BB deep, což rozhodně svědčilo mému soupeři, který do mě otevíral určitě skoro any two a i moje limpy ze SB/BTN pravidelně atakoval. Musel jsem se přizpůsobit, takže jsem si jasně určil jaký typ hand budu chtít flatovat, 3-betovat, limp/callovat a limp/3-betovat. Ačkoli bylo evidentní, že v heads-upu tahám za slabší konec, pořád jsem se držel a dokázal využít svoji image k light limp/3-betům a nějakým bluffům. Nakonec jsme se ale stejně stackoffnuli za cca 50BB eff pre-flop, kdy moje queeny skončily ve 5-bet shovu do soupeřových kingů. Ačkoli byla vytoužená trofej skutečně blízko, rozhodně jsem se nemohl za předvedenou hru stydět a jasně převládala hrdost nad zklamáním.

Bylo krátce po 20. hodině a první vlak mi jel až o půl 4 ráno. Naskočil jsem tedy ještě do Turbo 6-maxu, který začínal v 21 hodin. Tenhle turnaj sice už nebyl o trofej, ale pole hráčů bylo skoro čistě rekreační, což bylo přesně to, co jsem chtěl. A nakonec krátce po druhé hodině jsem dotáhl turnaj do vítězného konce a zaznamenal tak své první Top3 ITM umístění ve dvou různých turnajích během jednoho dne. Díky tomu jsem tak zakončil celý festival v černých číslech a... no, co mi to jen připomíná... Opravdu jsem říkal něco o tom, že pojede Giveaway??

Tak a to je pro zatím všechno. Z Olomouce jsem se vrátil v šest ráno do Prahy a druhý den hned odletěl do Coventry. Zrovna jsem se vrátil na pokoj po skoro 13 hodinovém dnu 1F. Hlavní je, že se mi podařilo postoupit do druhého hracího dne. V tomhle turnaji totiž když vypadnete a chcete re-entry, tak na vaše místo čeká dalších 300 hráčů a vy musíte až nakonec fronty. Díky postupu budu mít volný pátek, který bude zasvěcen převážně cash game.

Tak mi držte palce, ať tu něco ještě uhraju.

[Cind3r3lla96]

Dobré odpoledne přátelé drobného hazardu. Dnes krátce po obědě bylo za přítomnosti PA dozoru (SitkyCZ a Tadocha) a mě osobně provedeno slosování akce GiveAway Poker Fever Series.

O co se přesně hrálo?
2. cena náleží šťastlivci, který získá odměnu 150 Kč, což odpovídá 5% výhry z turnaje Poker Fever Cup, ve kterém jsem na první pokus vycashoutoval 3,000 Kč.

1. cena je ohodnocena částkou 520 Kč, což je 2% ekvivalent k mému celkovému profitu z již vypsaných turnajů během festivalu Poker Fever Series. Dodávám, že z profitu nebyly strženy žádné vedlejší náklady ani na ubytování ani na jídlo, takže váš podíl pevně odpovídá ziskům z pokeru.

Kdo se účastnil?
Ve slosovací helmě se nachází přesně 81 lístků, na kterém jsou napsaná tato jména, která mi dopomohla svými hlasy k vítězství v druhé Bloggerské soutěži:

smaky20, 3x PJAY, 4x RekreacniREG, 3x rudolf, 3x sstasek, 6x chiko, 2x kubiik, 6x ousek7505, 3x MrM@r, 5x Yntos, TheIzy, 2x alkaatch, 5x Evka, 2x Sisak11, Souček47, 2x surda, 2x FadeOrHoldz, Příbeček, SitkaCZ, 2x japati, 2x valentyne187, 3x bigfishcz, 2x Jakub Š., 2x radimak, SMELA78, PetaMexiko, 6Ringo, Anakin, jacob111, dasst, Crowley, mnouckk, 3x foxx draw, 2x Spajki007, 2x mizitka, Safin, Tywinn

A kdo nakonec zvítězil?

V prvním osudí bylo Tadochem taženo toto jméno, které získává odměnu 150 Kč:

SpoilerZobrazit

Ve druhém osudí bylo SitkouCZ taženo toto jméno, které získává odměnu 520 Kč:

SpoilerZobrazit

Výhercům blahopřejeme!!

[Yntos]

Děkuji!! Navrhuji dát společný oběd, až se vrátíš z Bali

[chiko]

6 losů a nevyhrál jsem..to fakt bad run už týjo

[mstm7]

příště bych je nechal otvírat truhly

[Cind3r3lla96]

Tak a už jsem zase v Praze, a protože jsem neměl po příletu z Birminghamu po zbytek odpoledne nic na práci, hned jsem zašel do Showdownu. Jako by toho pokeru nebylo málo, když jsem posledních několik dní trávil převážně v casinu Grosvenor Coventry, kde jsem se zúčastnil největšího evropského turnaje z hlediska počtu přihlášených hráčů.

Do Main Eventu festivalu Goliath Poker Tour s buy-inem 125£ se nakonec přihlásilo necelých 5 tisíc hráčů a konečný počet entries se zastavil na čísle 7,584. V tomhle turnaji úplně nechcete hrát na moc nábojů. Ono to totiž ani technicky není možné.

Do Coventry jsem přijel ve středu večer a hned jel do casina, abych si zaplatil vstupné do předposledního flightu 1F. Zároveň mě zajímalo, jestli si můžu rovnou pro jistotu koupit i buy-in do posledního flightu 1G, ve kterém údajně zbývalo jen 40 volných míst při maximální kapacitě 1000 hráčů. Nešlo to, neboť napřed musel hráč z turnaje vypadnout.

Tohle byla třeba fronta jen na vstup do casina. Ta v pátek ráno musela být mnohem delší.

Turnaj probíhal v útrobách stadionu Ricoh Arény, která je sídlem místního fotbalového výběru, ale především rugbyového družstva The Wasps (vosy). Sál se velmi rychle naplnil. Goliáš je vskutku event, na který se všichni těší po celý rok. Nechybí tu ani moderátoři, TV table, který běží po všechny flighty a nové blindy se ohlašovaly úderem do velkého gongu. Dokonce tu měli i vlastního kouzelníka, který během breaků předváděl velmi povedené triky s kartami.

Musím uznat, že značení stolů bylo dokonalý. Nikdy jsem neměl problém najít svůj stůl.

Přiznám se, že jsem měl obrovské štěstí, že jsem se probil dnem 1 hned na první pokus. Vždyť jen můj flight zaznamenal přes 400 lidí na waiting listu. Co se ale dělo druhý den bylo ještě více ohromující. Registrace pro hráče na waiting listu na páteční flight se otevíraly v 9 ráno, ovšem už v 7 ráno čítala fronta asi 200 hráčů, podle tamních ohlasů. Poslední hráč na waiting listu měl pořadové číslo 728. Nemám zdání, v kolikátém levelu se mu podařilo zasednout ke stolu a zda měl alespoň 10 blindů do hry.

Ve druhém dni měla brzy prasknout bublina. Průběžně jsem potkával hráče ze Sunderlandu či Newcastlu, kteří se podobně jako já přijeli ucházet o garantovaných 100,000£ pro vítěze. Potkával jsem i hrdiny britského pokeru jako Johna Hespa v jeho proslulém barevném saku nebo věčně vysmátého Williama Kassoufa. Moje štac nakonec skončila na ITM pozici 587 za 300£.

A šla se stát fronta na pay-out. A hned na to další fronta, tentokrát do side eventu. I side event se mi velice líbil. Buy-in činil 110£, starting stack 15,000, ovšem 45-minutové levely, což bylo ještě o pět minut více, než v Main Eventu a hlavně nebylo možné re-entry. I do tohoto turnaje naskočilo přes 420 unikátních hráčů. I zde jsem nakonec udělal postup do druhého dne a skončil okolo 60. příčky, která však ještě nebyla mezi ITM pozicemi.

Jestli bych chtěl něco vypíchnout, tak to byla naprosto dokonalá práce staffu, zejména všech floormanů, a především těch, co měli na starost CG. Viděl jsem toho zpoceného chlapíka, jak mu tam stojí fronta lidí, aby se přihlásili na 100-členný waiting list, zatímco on se snažil vysílačkou s ostatními floormany mít přehled o nových místech pro čekající hráče, a přesto dokázal každému vyhovět ve vší slušnosti a vstřícnosti. To bylo to, na co jsem se do Anglie těšil. Na ten servis, kterého se vám jako zákazníkovi dostane.

Kvůli spoustě turnajových hodin jsem neměl ani moc času na hraní CG, která však byla rovněž velice výživná. Střídal jsem různé stoly 1/2, kde klidně půlka stolu měla před sebou přes 1,000£. Straddle byl skoro samozřejmostí a open raisy okolo 10-20£. Celkový trip jsem zakončil tak nějak breakeven. Zase to byla jedna z dalekých destinací, kam jsem vyrážel čistě kvůli pokeru. Jaká je motivace pro příští trip? Pokračovat ve studiu a v sebezdokonalování, abych mohl někdy shotovat i zdejší hry jako 2£/5£ ba dokonce 5£/10£. Živý poker je pořád vysoce výdělečná záležitost. Stačí jen hledat a kdo hledá, ten najde.

Vítězem se stal Florian Duta z Rumunska, který se navíc stal historicky prvním hráčem, kterému se podařilo během prvního dne rozmnožit starting stack 25,000 na více než 1 milion. Nevím, jestli je ten pohár putovní, ale určitě by mi nevadilo dát si tu práci mu sehnat letenku a platný pas.

[Cind3r3lla96]

Dneska žádný dlouhý článek plný obrázků a smajlíků nevytvářím, nicméně do odletu na Bali z Berlína mi zbývá dobrých pět hodin, takže nějak se zabavit musím.

Na letišti Berlin-Tegel jsem dříve než jsem zamýšlel. V plánu jsem měl totiž hrát až do brzkého rána cash game v casinu Spielbank Berlin na náměstí Potsdamer. Chystal jsem se nakoupit 400BBs na limit 2€/2€ a pravidelně reloadovat a udržovat stack okolo 200BBs. Do Berlína jsem přijel vlakem prakticky na čas a za 5 minut cesty autobusem jsem byl před casinem.

Hned při vstupu jsem zaplatil entrance fee 2,50€ a vyjel výtahem do druhého patra, které patří živé hře, tedy jak pokeru, tak casinovým hrám. V plném proudu byl i nedělní turnaj, do kterého už nebylo možné se late-regnout, proto jsem se usedl k čerstvě otevřenému stolu 2€/2€, který se velice rychle zaplnil.

Byl jsem velmi zvědavý, jaká bude úroveň zdejší cash game. Přece jen jsem v hlavním městě. Ještě bych se tu mohl zmínit o cash game, kterou jsem si zahrál v Savarinu během Happy hours. Po pravici Michala Faláře a dalšího CG rega. Dále pár semi-regů, každopádně nikdo, co by vám dal snad jen stovku zadarmo. Open-raisy striktně 3x, skoro to chvílemi vypadalo jak on-line stůl. V plusu jsem byl za ty 3 hodiny hlavně proto, že jsem měl run na karty. Tak takhle to tady ale vůbec nebylo. Nevim, jestli jsem měl jen štěstí na osazenstvo, nicméně akce pre-flop se řídila stylem - 7 limpů z 9, nebo UTG open na 16€ a 6 callerů za ním, a nebo sem tam 3-bet na 60-90 ovšem na méně než 2 callery obvykle nedocházelo.

Akce postflop asi netřeba komentovat, ilustrační příklad může být situace, kdy na turnu vsadí hráč 6-way asi 20% potu, dostane 3 cally a po komplet procheckovaném riveru nikdo nemá ani devítku, a už vůbec ne kinga. V takové chvíli jste nadšeni, že konečně sedíte u juicy stolu, kde se rozhazují stovky eur na všechny možné strany. Není nutné bluffovat, vždyť value z dobrých hand se tu získává úplně sama. Je to jen otázka času, kdy přijde nějaká dobrá handa, ze které si vytáhnu 3 streety value. Klidně to může být i top pair. Jenže pořád se nesmí zapomenout na to nejdůležitější. Nikdo z nás neovlivní, jak se karty rozdají. A tak jsem seděl a skládal všechny ty trash handy, které měly daleko do top20, se kterou mělo smysl alespoň jít na flop. Chlapi tu za těch 12€ šli na flop stejně skoro se vším, z čeho šlo udělat flush nebo postupku. A tak jsem se pomalu odhazoval. Přeci jen to nebylo nic složitého být během pár minut up/down 300BBs, když openy činily klíďo i 20€.

Nedílnou součástí byl Mississippi (button) straddle, takže poty rostly vlastně skoro samy. Moc jsem nevěděl, jak vůči dynamice stolu bych se měl přizpůsobit, zejména v momentě, kdy jsem na SB či BB a jsem jako první, respektive druhý na řadě, zatímco mám už v potu 2€. Nakonec jsem se rozhodl mít širší limpimg range z blindů, kterou v případě nutnosti obohatím o nějaké 3/bety.

Snad jediná zajímavější handa nastala, když jsem ze SB při Mississippi straddlu 7-handed flatnul a byl připraven 3-betovat, pokud jeden ze slabých loose hráčů otevře. Raise na 24€ však přišel od jediného kompetentního hráče u stolu a proto jsem OOP flatnul. Na flopu x-callnu sázku 24€ a turn zůstane procheckovaný. River je a já opět checknu. Nyní přichází bet 54€ do potu, kde je asi 112€. Docela těžší spot z mého pohledu. Soupeřova lajna vypadá dost na nějaký Kx, které si jde pro value, nicméně já Kx v rangi skoro nemám a soupeř se může snažit s handy typu AQ či AT vyfoldovat střední pár. Calluji a prohrávám do Musim ocenit soupeřův value bet na riveru, protože řada hráčů by v tuto chvíli check-backla.

Pak jsem se ještě snažil na A-high flopě s následnou třetí kartou na riveru do flushe vyfoldovat handu, co mě 3-betne pre-flop, ale check-backne na flopu. Co by to tak mohlo být? Dvě sázky o 2/3 na turnu a riveru s vědomím, že jsem tu hrál tak dvě handy za hodinu a když už, tak ukázal legit handu by mohly stačit. Nějak mi ale nedošlo, že i když range může být jakkoliv capnutá, kingy se prostě nezahazují.

A tak se šlo doplnit palivo do Geldautomatu. Za půl hodiny přišel klíčový suckout. A né, neodpálil jsem dalších pár set eur na -EV GTO bluffu. Zkrátka ve 2:45 se ohlásila na všech čtyřech cash game stolech poslední handa večera, a po jejím skončení se celé patro, včetně rulet a blackjack stolů uzavíralo. S tím se tak trochu nepočítal, takže můžu jen říci "no...Němci..." Suma sumárum tedy -426€. Každopádně mám teď v hledáčku další casino, kam musím udělat back-to-back trip. Úplně ideální by bylo, kdybych si na příští léto našel práci v Berlíně, abych se konečně naučil trochu mluvit německy a do toho mohl po večerech hrát. Jedinou nevýhodou je poměrně drahý servis. Vždyť jen za jedno jídlo, čaj a vstupné jsem utratil 20€.

Hlavně mám ale dobrý tip na tří denní turnaj v říjnu. 100,000€ garance, starting stack 40k a levely od začátku až do konce 45 minut. A to všechno při buy-inu 333€. Pro mě rozhodně dostupnější destinace než Rozvadov. Teď ale nastane od živé hry přestávka. Další měsíc strávím na Bali a Východním Timoru.

[Cind3r3lla96]

Následující příspěvek bude ryze cestovní a pokusím se v něm popsat své zážitky z velmi vzdálené a pro mnohé neznámé destinace - řeč je o státě Východní Timor, kam jsme na týden zamířili z Bali, aby si vetšina kluků z grind housu splnila povinnost opuštění Indonésie na jeden týden kvůli vízu.

Tento malý ostrov leží již velmi blízko Austrálii a čítá asi jeden milion obyvatel. Ačkoli jeho samostatnost byla vyhlášena už v roce 1975, až v roce 2002 byla uznána naprostou většinou okolních států. Jedná se o rozvojový zemědělský stát, lidé tu v některých oblastech přežívají i s dolarem na den. Pěstují se zde kokosy, banány a chovají se prasata a dobytek.

Naše výprava byla celkem šestičlenná, ovšem "Maaaarty" a "Šmaky20" nás očekávali už na místě. Po dvouhodinovém letu jsme dosedli na krátkou ranvej, která vedla do přesně jediného terminálu zdejšího letiště hlavního města Dilí (neplést s indickým městem Nové Dilí). Hned při odchodu z letištní haly mi došlo, co to znamená být v rozvojové zemi.

Na jinde všudypřítomné restaurace nebo obchody tu opravdu nenarazíte. Není vlastně ani důvod, když letadlo sem přiletí jen několikrát týdně. Zařídili jsme SIMky, něco slupli a mezitím si všímali dětí, které se tu lepily na okolní ploty, aby mohly sledovat přistávající letadlo.

Nasedli jsme do taxíku a vyjeli směrem k hostelu. Cestou jsme pochopitelně pozorovali, jak vypadá infrastruktura hlavního města. Stručně ve dvou slovech bych to shrnul na - chatrče a odpadky. Veřejné služby typu popelářů na úrovni na Timoru nenajdete a Dilí není výjimkou.

Na hostel jsme dorazili záhy a setkali se zbylými členy výpravy. Pokoje pro nás bohužel ještě nebyly připraveny, každopádně jsme měli počítat pouze se studenou vodou a s vědrem na splachování. V tuto chvíli bychom nejspíš uvítali teplou sprchu a krátký odpočinek na pokoji. Přece jen jsme měli docela kulturní šok z okolního prostředí a nezbývalo nic, než se přizpůsobit. Ještě že jsme měli s sebou Šmakyho, který flegmaticky navrhl: "Tak půjdeme na zmrzku." A tak jsme se zvedli a zašli do blízkého Burger Kingu jako jediní zákazníci na zmrzku.

Bankomaty tu naštěstí fungovaly, ovšem většina přijímala pouze VISA. Další problém bylo placení samotnými bankovky vyšších hodnot. Koupit si něco na tržišti za dolar a platit 5$ bankovkou nebylo zrovna ideální, neboť většina neměla nazpět. Šmejdili jsme městem a já si hned koupil za babku čerstvý kokos. To se neukázalo jako dobrá volba, protože tahat se s tou skoro čtyřkilovou koulí není žádná sranda. Maaaarty se mi smál a po uchopení opáčil, že váží sotva dvě kila. Je vidět, že Maaaarty v těhle věcech nemá vůbec odhad.

Naším hlavním cílem pro následující dny bylo východní pobřeží, kde se nacházel přírodní park, včetně ostrova Jaco, který se údajně pyšní bílou pláží s azurovou vodou kolem. Nasedli jsme na vypůjčené skůtry a vyjeli podél pobřeží po hlavní silnici do města Baucau, vzdáleného asi 140 km. Jen kousek za Dilím asfaltová cesta zmizela a nás čekali klikaté kopce a prašné roviny, kde jsme to vytáhli tak na 40km/h. Suma sumárum, se zastávkou na jídlo a koupačku, štreka na 7 hodin.

na zastávce v místním občerstvení/restauraci

Po přepsání v Baucau jsme doplnili palivo, nakoupili dostatek sušenek a banánů a vyrazili směr dál na východ. Cestu překvapivě tvořilo i několik delších asfaltových silnic, na kterých se dalo jet i přes 80, což už je na skútru docela fičák. Často jsme ale nevěděli, co dělat za jízdy dříve; jestli řídit, nebo fotit, nebo mávat všem dětem, které tu neustále vybíhaly ze svých přístřešků, aby nás pozdravily a mohly si zblízka prohlédnout bílého turistu.

Na samotné pobřeží jsme sjížděli už z dost nepříjemné prašné cesty a defacto za tmy. Navíc jsme ani netušili, kde přesně se nachází údajné guest-houses. Úplnou náhodou jsme ale narazili na člověka, který byl jedním z jeho osadníků. Nasměroval nás na místo, kde se o nás již místní postarali a pohostili nás velkou večeří. Jedli jsme vaječné omelety, smažené nudle, vařenou zeleninu a jak jinak než plný hrnec rýže. Vše jsme si navíc mohli dochutit nejoblíbenějším kořením, čím je tady chilli, a že bylo extra silné!

Další dva dny jsme si již konečně mohli dopřát zasloužený odpočinek na písčité pláži bez jediného turisty. Po pláži běhali drobní krabi a ve vodě jsme mohli spatřit i celá hejna ryb.

I Maaaartymu se tu líbilo

V moři jsme se koupali a potápěli téměř od úsvitu až do večeře. Také že se nám "fishka" objevila i na talíři. No a spát jsme tu chodili se setměním. Asi tak o půl 8 večer.

Největším zážitkem byl bezpochyby malý ostrov Jaco, kam nás místní rybáři dopravili na svém člunu.

Na tak krásné a čisté pláži jsem skutečně ještě nikdy předtím neležel a kombinace jasné oblohy a průzračné vody vytvářela všechny odstíny modré barvy.

Zpáteční cesta už proběhla bez obtíží a popravdě jsme se už všichni těšili na nějaké pořádné jídlo než suchou vařenou rýži. Při projíždění jednotlivými vesnicemi a městečky mě však vždy zaujalo, že ačkoli tu lidé bydleli v různých dřevěných či plechových chatrčích, jejich nejmodernější a nejkrásnější dům byl vždy křesťanský kostel.

Tentokrát to nebyl žádný wellness trip s all-inclusive. Tohle bylo už skutečné dobrodružství. Sice jsme nikdy netušili, jestli nás místní domorodci nakonec nezmačetují a nepůjdou ve stopách svých dávných předků lidojedů, ovšem pravda byla taková, že všude se o nás velmi přívětivě postarali a co měli, to nabídli. Jediné, co kluky trochu mrzelo, bylo, že jsme cestou nepotkali žádného krokouše.

No a to je asi tak všechno, na co si po těch skoro čtyřech týdnech ještě vzpomínám. V dalším příspěvku se přesuneme už zpět do grind housu na Bali a popíšu, jak vypadá zdejší život profesionálních hráčů on-line pokeru a jaké výlety jsem tu ve volných chvílích podnikal. Tak se mějte!!!

[Cind3r3lla96]

Right now guys, let's throw your dongers up!!

Jediný údaj je na Pokerživě špatně a to ten, že se hrál heads-up bez dealu. Ve skutečnosti jsme jej udělali a něco dali bokem. Nakonec tedy za 32k. Konečně jsem taky vyhrál svoji první trofej v pokeru.

[RekreacniREG]

Blahopřeju, dobrá práce

Ještě bych tě požádal, jako téměř rodilého mluvčího, o překlad.
Já jsem našel jen následující a nejsem z toho úplně moudrý.
"Raise Your Dongers" is a catchphrase coined by the League of Legends (LoL) player Michael Santana, better known by his online handle Imaqtipie, that is associated with the champion character Heimerdinger. Although its precise meaning is unclear, the phrase has since been adopted by his fans on the live video chatting service Twitch Chat, along with its emoticon form.

[Cind3r3lla96]

Již dlouho jsem se chtěl podívat do Asie a prozkoumat mně dosud neznámý kontinent. Když mi tedy v dubnu napsal "šmaky20", že můžu za nimi přijet do jejich grind-housu na Bali, na nic jsem nečekal a začal hledat výhodné letenky. Nakonec jsem si pro tento výlet rezervoval celý jeden měsíc.

Po 21-hodinovém letu přes Singapur jsem konečně dorazil na indonéský ostrov Bali. Hned na letišti Denpasar jsem si opatřil SIMku, směnil několik milionů indonéských rupií (pozn. 100,000 IDR = 150Kč ) a vydal se taxíkem do městské části Canggu.

Byl jsem překvapený, jak obrovský je ve městě provoz. Po silnicích jezdí nesčetně skútrů a popravdě jsem byl dost v obavách, když jsem si vzpomněl na slova Šmakyho, že budu mít dva dny na to, abych se na něm taky naučil jezdit, ještě než vyrazíme na Timor.

Na vilu jsem přijel krátce po poledni, kde mě vřele přivítali "Bali.b@ller" a "SorryJak00" a hned začal rychlokurz v jízdě na skútru a následné zasvěcení do běžného denního života zdejších on-line MTT profíků.

Canggu je především turistická čtvrť velice blízko plážím, a proto je zde spoustu restaurací. A když říkám spoustu, tak myslím, že po každých 20 metrech narazíte na jinou. Kromě jídla zde můžete využít i různá sportovní centra, a tak jsem jen pár hodin po příletu zašel i na cross-fitový trénink. Samozřejmostí byla návštěva pláže, která se těší oblibě zejména u surfařů.

A pořád jsem pil kokosy.

Ačkoli jsem neplánoval, že bych zde nějak zvlášť trávil čas on-line grinděním, hned od dalšího dne jsem se zapojil do pravidelného režimu. Kvůli časovému posunu se vstávalo ještě za tmy, většinou okolo půl páté. Následovala session během, které jsem zapínal vše, co se na Party nebo na Stárech dalo. "Šmaky20" si mě sice dobíral, že můj average buy-in je na úrovni freerollu, ovšem popravdě měl můj obvyklý součet buy-inů jen o jednu nulu na konci méně než ten jeho.

Každá taková denní session končila okolo jedné až druhé odpoledne, v mým případě spíš už krátce po jedenácté. Po session bylo pravidelně potřeba ze sebe dostat všechnu zlobu na tu nespravedlnost, a proto to byla nejlepší chvíle jít surfovat nebo do posilovny. Popravdě jsem své měsíční členství docela využil.

Skoro každý den dělali "SorryJak00" se "Šmakym" společné rozbory hand ze sessions, kterých jsem se vždy rád účastnil. Dostal jsem tak do povědomí spoustu MTT konceptů, které jsem dosud neznal nebo je přehlížel. Právě proto má grind-house takovou váhu. Neustále můžete s ostatními rozebírat vše, co se strategie týče. V tom byla výhoda, že všichni členové vily jsou MTT hráči.

Poker však nebylo jediné odvětví, ve které jsem se na Bali vzdělával. Díky "Bali.b@llerovi" jsem poznal mnoho nového v oblasti zdravé sportovní výživy a získal spoustu zajímavých tipů pro fitness lifestyle. Velice se mi líbilo, že kluci dbali na správný jídelníček a dostatek pravidelného pohybu.

Jak už jsem zmínil, na Bali je spoustu restaurací a různých občerstvení, kterým se říká Wahrung. Pokud se zrovna nezamilujete do klasiky místních, tedy smažené rýže, indonésky Nasi Goreng, kterou koupíte v přepočtu i za 15Kč, tak si skutečně můžete vybrat restauraci dle své chuti. I v těch lepších zaplatíte stejně jako v běžné mimopražské restauraci.

Tohle byly pro změnu smažené nudle (Mie) s kuřecím (Ayam)

Jednou z mých oblíbených byla síť restaurací BaliBuda. Jednalo se o plně BIO podnik, kde většina jídel patřila do sekce vegetarián/vegan. Když už bylo k přípravě kuře, použili jen ta z volného výběhu. Každá tato restaurace měla vlastní obchůdek, ve kterém se dalo nakoupit prakticky vše z jídelního lístku. Často jsme sem chodili na oběd, večeři nebo jsme si objednali snídani na ráno. BaliBuda si navíc zakládal na recyklovatelnosti veškerého svého zboží. Všechno nám tedy přišlo v papírové nebo hadrové tašce. Uvnitř jsme našli například snídani zabalenou v tomto listu.

před...

...a po.

Co mi ale na Bali zcela přirostlo k srdci, to byly jejich "smoothies and bowls." Něco tak barevného a dobrého jsem nikdy předtím neochutnal. Prvně jsem tak poznal, jak chutná smoothie kombinace manga, ananasu a dračího ovoce. Jen bylo vždy potřeba říci, že nechci žádný extra cukr. Balijci totiž nacpou cukr úplně do všeho, jídla nevyjímaje.

Kombinace - Jahody, Mango, Ananas a Dračí ovoce

Jindy jsem si dal vydatnou snídani v podobě ovesné kaše s arašídovým máslem doplněnou o plátky banánu, avokáda a posypanou sušeným kokosem a plody goji.

Když už nebyl hlad nebo se mi už nechtělo pádlovat a topit se na surfařském prkně, zašel jsem raději na dobrou Balijskou masáž. Nikdy jsem nebyl na žádné thajské masáži, takže nemám s čím srovnávat, nicméně i když jsem požádal o "medium" styl, už tak to bylo dost intenzivní.

Myslím, že tento příspěvek rozdělím raději do dvou částí, abych mohl v příštím popsat některá krásná místa k navštívení a doplnil o fotky. Tato část se týkala spíše lifestylu Zápaďáků, kteří přijedou na Bali, zatímco v druhé zmíním i něco ze života místních lidí z vesnicí.

Šálek vzácné balijské Luwak kávy

[Cind3r3lla96]

No tak vidím, že dokončit druhou část se trochu protáhlo, nicméně tím že na Bali je skoro pořád krásně, není důvod toto téma považovat za mimosezonní. Jak jsem slíbil, v této části zmíním něco ze svých výletů.

Campuhan Ridge Walk v Ubudu
Campuhan Ridge Walk.jpeg (215.6 KiB) Zobrazeno 1926 x

Jakmile jsem jen trochu ovládal skútr, hned jsem mohl uvažovat o delším výletě i na Bali. Chvíli mi sice trvalo, než jsem si zvykl na hustý provoz na silnicích, nicméně výhodou bylo, že jsem se v zatáčkách vždy mohl připojit k nějaké skupince a nesplést jízdní pruh. Bez mezinárodního řidičáku a s bílou kůží bych byl oblíbeným terčem místních strážníků, kteří si sice občas vystačí s úplatkem 100,000 IDR (150Kč), ovšem jindy mohou dělat problémy a sázet blokové pokuty okolo půl mega i více.

Takové riziko jsem však musel na svých cestách podstoupit. Díky nastavenému režimu na vstávání okolo 5 ráno jsem měl výhodu oproti ostatním turistům, kteří navštěvovali turistické atrakce za nejvyšší vytíženosti. Mně se vždy podařilo dostat na místo brzy ráno, takže jsem často měl celé místo jen pro sebe. To jsem ocenil zejména později u návštěvy vodopádů. No a kam vám doporučuji a nedoporučuji zajet???

Vesnice Campuhan

Co se týče náboženství je Bali jako jeden z mála indonéských ostrovů převážně hinduistický. Z toho důvodu zde naleznete spoustu "temples" (chrámů), které jsou turisty velmi navštěvované. Mezi nejznámější patří asi Tanah Lot, který leží na ostrovním útesu a při přílivu má přístupovou cestu zaplavenou, takže kouká jen špička s chrámem. Osobně bych vám však toto místo nedoporučil. Na hinduistických chrámech není totiž nic moc k vidění. Depresivní kamenná barva a u vchodu se na vás zubí strážné opice s vyboulenýma očima. Do většiny chrámů vás navíc jako pouhé turisty nepustí.

Když už chcete vidět hezké náboženské místo, zajeťte si na jižní poloostrov, kde na skalním výběžku stojí Uluwate Temple. Samotný chrám není opět nic extra k vidění, nicméně je tu krásný výhled na pobřeží a při západu slunce se tu každý den od 18h koná taneční vystoupení balijského tance Keçak. Ve volném výběhu jsou zde i opice, takže za nimi nemusíte jezdit až do Opičího parku v části Ubud, který je extra zasypán turisty. Jen si s opicemi moc nehrajte a nenoste nic blýskavého. Opice vám to sebere, a když jí to zkusíte vzít, může na vás i zaútočit. Ačkoli byly všude výstražné cedule, turisti jsou v tomhle ohledu neponaučitelní.

Pobřeží Uluwate

Pokud navštívíte Bali, je skoro povinností spatřit rýžové terasy. Jednoho rána jsem vyrazil napřed na ranní koupel do termálních pramenů a následně se zajel podívat na terasy Jatiluwih, které patří na seznam památek UNESCO World. Procházka těmito políčky vás nemůže omrzet. Čistá zelená barva kam jen oko dohlédne a všude kolem tečou zavlažovací potůčky.

Rýžové terasy v Jatiluwih

Dovolená se přesunula do poslední čtvrtiny a já se rozhodl vyrazit na třídenní výlet na sever Bali do části Wanagiri, která je takový dobrý check-point pro podniknutí různých túr do přírody. Ubytoval jsem se jak jinak než přes AirBNB v komplexu příjemných chatek, kde mě pan majitel druhého večera dokonce naučil, jak se připravuje tradiční Nasi Goreng (smažená rýže).

Jezero Buyan v části Wanagiri

Mým primárním cílem bylo spatřit některé vodopády a zažít trocha adrenalinu v místní džungli. Přiznám se, že příště si raději do džungle vezmu průvodce, neboť je to spleť vyšlapaných cestiček a žádná značka, od které se můžete odpíchnout. Ještě, že jsem vyrůstal na Foglarovkách a dobře věděl, jak si vyznačit cestu.

Cemara je údajně nejvyšší vodopád na Bali (33 metrů)

Jeden z nejpříjemnějších zážitků byla návštěva Banyumala Twin Waterfalls. Jak už z názvu vypovídá, jedná se o dva souběžné vodopády. Podle recenzí měla být voda pod vodopádem neobvykle teplá i v brzkých ranních hodinách. Dorazil jsem na místo přesně v 7 ráno, v době, kdy teprve špička vodopádu byla ozářena slunečními paprsky. Ačkoli nebylo nijak zvlášť teplo takhle po ránu, voda byla velice příjemná a pod vodopádem bylo mělko, takže jsem si bez obav mohl dopřát spršku proudícího živlu. Tady bylo skutečně příjemně. Když už se mi chtělo ven, sedl jsem si na kámen a čekal, než mě slunce osuší, zatímco jsem sledoval, jak se celý vodopád postupně ozařuje.

Banyumala Twin vodopády v 8 ráno

Příroda tu kolem byla rozlehlá a mě neznámá. Abych měl jistotu, že si své dva dny užiju co nejvíc, najal jsem si na každý den místního "tour-guide," se kterými jsem podnikl cestu k několika místním vodopádům, ale především mě každý z nich zavedl na verandu některého z místních příbytků, které byly postaveny uprostřed velkého rýžového svahu. Opět mě pohostili dobrou rýží, která mi v Asii zkrátka chutnala mnohem víc než v Česku. Jedli jsme kuře, marinované krevety, nechyběl ani čerstvý kokos nebo chipsy ze sladkých brambor, které mě můj průvodce naučil připravovat.

Rýžové políčka ve vesnici průvodce

Všude kolem byl klid a vůně pražící se ho hřebíčku. Všichni se tu znali a zdravili. Jeden z osadníků mi při našem venkovním posezení zahrál několik melodií na dřevěný nástroj, který se velice podobal xylofonu. Každé odpoledne se místní sejdou na takových verandách, aby si spolu popovídali.

Xylofon
Xylofon.jpeg (247.28 KiB) Zobrazeno 1926 x

Pokud zrovna nepěstují rýži, guávu, banány či ananasy, vyrazí do přírody, prozkoumat nové končiny, objevit nové vodopády nebo vyrazí potápět se do moře. A takový život se tu drží už celá staletí a vlastně není důvod na něm cokoliv měnit. Lidé jsou tu spokojení.

Blue Lagoon vedle vodopádu Aling Aling

Když jsme dorazili k vodopádům Aling-Aling, čekala na mě další velká zkouška. Konečně se mělo ukázat, jestli se nebojím udělat v daný čas požadovaný "move." Tentokrát jsem však nemusel do nikoho rozjet tří barellový bluff. Jako barelly posloužili tři útesy v rozmezí velikostí 5, 10 a 14 metrů, ze kterých jsem měl skočit dolů do vody. Přiznám se, že po druhém skoku z deseti metrů jsem si pěkně namlel hýžďové svalstvo, že se mi průvodce musel smát. Taky proto mi neustále opakoval, ať na 14 metrech skočím skutečně co nejvíce vzpříma. Ani se mi na ten útes tolik nechtělo, ale najednou jsem tam stál a popravdě, zas taková sranda to z mého pohledu nebyla. Každopádně jsem v hloubi duše věděl, že když neskočím, tak si to budu vyčítat v budoucnu, stejně jako některé své money-scared dealy na final-tablech. Tak teda hopla...

SpoilerZobrazit

Z výletu na sever Bali jsem se vrátil v pořádku a bez šrámů. Přišel čas užít si poslední vlny, nakoupit nejrůznější dárky a vrátit se domů. Nebudu vám vykládat, že se mi nějak extra chtělo. Tenhle ráj se mi skutečně opouštět nechtělo. Nicméně moje místo je v tuto chvíli v Česku na vysoké škole, a proto bylo na čase zvyknout si opět na školní zápřah. Když se však ohlédnu zpět na celé léto, jsem nesmírně hrdý, kolik skvělých lidí jsem poznal, kolik krásných míst jsem navštívil a co nového jsem se naučil.

Sladká tečka Chia puddingu na konec :)
Chia pudding.jpeg (138.41 KiB) Zobrazeno 1926 x

Tak a tím můžeme ukončit kapitolu letních prázdnin. Je tu podzim, a jestli se tu a tam podaří něco trefit, bude aspoň zas o čem psát. Tak ať se vám daří crushování na všech frontách a k tomu se něco nového přiučit. Čau Ahooj!!

[RetR0mAn]

Ahoj

Zrovna mi konci pobyt na Zelandu a do evropy jedu prave pres Bali, ale ted (kdyz uz mam letenky a vse zarizene, zaplacene) se vyrojila zprava, ze se na Bali rozmohla pandemie smrticiho viru prenaseneho komary. Nahodou nevis o tom neco? Pripadne jak na to reagujou mistni, zda-li to neni zase prehnana zprava... ockovani uz nestihnu pozitri letim Diky za jakekoliv info

[maaaarty]

Jak by rekl Smaky, vetsi sance je ze ti spadne kokos na hlavu a rozpuli ti lebku, nez ze te komar nakazi japonskou encefalitidou.

[alkaatch]

Kokos na hlavu dokáže být fakt smrtící, na Zanzibaru to mělo obrovský špičky zespoda, sem se úplně bál pod tím sedět. Malarickejm komárům jsem se naštěstí vždycky vyhnul, jen jednou na mě sedla mocuha tse-tse, ale asi mě nenapíchla. A jednou mě mále uštkla černá mamba, když jsem ji omylem pochcal.

Doporučuju vzít si nějaký repelenty a případně konzumovat vitamin B - ten odpozuje hmyz. Hodně je ho třeba v pivu

[Cind3r3lla96]

Ačkoli vždycky napíšu na závěr, jak se zase začnu věnovat pouze škole, nikdy mi to déle než týden nevydrží. Tak jako u betování i tady se snažím být balancovaný. To znamená, že klíčem je najít správný poměr mezi časem věnovaným škole a zábavě. A poker nás baví!!

Jeden z posledních příspěvků byl krátce po čerstvém vítězství své první pokerové trofeje. Jednalo se o tradiční pražský turnaj Kill-Čo-Pitcho, který se konal v průběhu festivalu ku příležitosti 9. narozenin mého oblíbeného pokerového klubu Showdown na Václavském náměstí. Do Showdownu chodím rád z toho nejprostšího důvodu. Jsou tu fajn lidi – dealeři, floormani, cashierové, barmanky. A nezměnilo se to ani po 4 letech. Už tehdy jsem si tento klub velice oblíbil a vždy jsem do něj rád zavítal. Tak trochu jsem si přál, abych ke své první trofeji mohl mít nějaké citové pouto. Mám radost, že se to podařilo právě v Showdown poker clubu.

Kromě trofeje a finanční odměny jsem získal navíc poukaz na profesionální oholení v Gentlemen's Barber clubu a taky voucher na degustaci kvalitních rumů.

Ovšem, co bylo ještě víc nuts, že pouhý den předtím, jsem o podobnou trofej bojoval v turnaji na stejném místě. Tehdy to byl Heads-up Championship, který zaznamenal asi okolo 50 registrací. Turnaje ve variantě 1-na-1 mě vždy bavily a i zde se mi dařilo. Konečnou byl pro mě až závěrečný heads-up, kdy jsem prohrál proti člověku, co měl v tu chvíli asi 2 promile v krvi. Na to se nedalo říci nic než GG.

Showdown HU turnaj.JPG (125.56 KiB) Zobrazeno 1728 x

Tento podzim jsem začal objevovat spoustu nových pokerových destinací a nevynechal ani mně dobře známá místa jako Rozvadov nebo Aš. V King’s jsem zapnul WSOPC Warm-up, kde jsem měl to štěstí, že se mi podařilo prodrat se do dalšího dne, nicméně konečná přišla záhy po jeho začátku.

Abychom se nebavili jen o pokeru, rád bych vám nyní doporučil jeden stimulant, který mi pomáhá dostat se do správného rozpoložení, při kterém jsem schopen zvládnout dlouhé sessions. Jedná se o tabletky Madmonq a vskutku si po jejich užití připadám jako v Zenu. Pomáhají mi i při koncentraci ve škole a k udržení pozornosti. Stalo se mi, že jsem měl naspáno jen pár hodin, v nohách dva florbalové zápasy, a stejně jsem jel ještě na turnaj, kde jsem odehrál bez mála 10-hodinovou session zakončenou na finálovém stole. Kromě toho jsem v tu dobu držel ketonovou dietu (kompletně bez cukru) a ani žádné kafe nebo energy drinky nepiju. Jedna tabletka Madmonq mi nahradí vše.

Často se tu blogguje o kulturních aktivitách, proto bych rád vypíchl koncert Timmyho Trumpeta, který se řadí mezi nejlepší DJe elektro-dance-music (EDM) na světě. Mylně se tedy „PanTau“ domníval, že se jedná o kouzelníka. Do pražské Tipsport arény nakonec zavítalo ještě více než 10 tisíc nadšenců včetně mě s hodolanským regem „sloskou.“ Oba jsme se shodli, že to byl nuts zážitek.

Zpátky na Rozvadov, kde se mi konečně podařilo cash-outovat na jednodenním turnaji, kde byla velice pěkná garance €50,000 při buy-inu €150. Struktura 30/20 byla předzvěstí vyturbeného závěru a vskutku se na semi-final stolech hrálo při average stacku 8-10BB. Na mě nakonec připadlo 14. místo. Největší obdiv však patřil kámoši, který tam po svém vyřazení na třetí náboj čekal dalších 5 hodin, aby mě odvezl zpátky do Prahy.

Asi nejzajímavější run mě potkal na letošní závěrečné České Pokerové Tour v Hradci Královém. Nemluvím teď o samotném turnaji, nýbrž o cestě z Prahy do Hradce. Jindy příjemná cesta na hodinu a půl se poněkud prodloužila po odklonění vlaku na vedlejší kolej z důvodu překážky na trati. A jelikož se jednalo o Euro-City rychlík, další stanicí bylo pro mě až Brno. Tehdy jsem skutečně uvažoval o tom, jestli radši nezapnout FPT turnaj rovněž s garancí 1,000,000 Kč v brněnském Atlantisu, když už jsem tam přijel.
Nakonec ale zvítězila chuť zajet si do Hradce na ČPT, kde se hraje skvělá turnajová struktura. Takže po necelých 8 hodinách a několika vlakových zpoždění jsem po trase Praha – Brno – Pardubice konečně dorazil do Hradce a rovnou zapnul po půlnoční turbo flight v casinu Golden Queen. Dva levely před koncem jsem nevytočil AQo do QTs a šel si na 6 hodin lehnout před startem dopoledního turbo flightu.
Z něj jsem dokázal postoupit s cca 35BBs a po asi hodinové pauze začínal den 2. Od začátku jsem si vedl dobře. Rychle se mi podařilo zdoublit a o pár hodin později jsem se vyšvihl i přes 400k (cca 130BBs). Celý den mě tak nějak míjely nejrůznější setupy, takže jsem i přes místy card-dead období tak nějak pořád proplouval turnajem. Po protrhnutí finanční bubliny jsem se po zbytek dne pohyboval nejčastěji v rozmezí 25-30BB, ale i tak jsem po celkem 17-hodinové session zůstal mezi 18 přeživšími, kteří postupovali do finálového dne.

Příprava finálového stolu

Hned od začátku posledního hracího dne jsem hrál na televizním stole, což byl pro mě další příjemný pokerový zážitek, který jsem se snažil si užít co nejvíce bez ohledu na výsledek. Sice jsem skoro pořád musel shortovat, ovšem nakonec jsem si své místo na finálovém stole ČPT vydobyl. Soupeři byl mix rekreantů s pár kvalitními hráči jako Tomášem Junkem nebo Filipem Žákem. Jako podporu jsem měl v railu Aréňáka "rokmiho".

Ačkoli jsem moc chtěl vyhrát, předně jsem se snažil vnímat každý moment. Často mi to pomáhá v mindsetu, zejména když se poté zpětně ohlížím a uvědomím si, že už samotný final table na turnaji s více než 500 účastníky je úspěch. Po několika vyhraných točkách v onom dni přišla nakonec i ta, ve které se ke mně štěstěna obrátila zády a moje JJ neporazily soupeřovy 22 na runner-runner flush. Zbylé 3 blindy jsem už nerozchodil a zakončil svůj deep-run na 7. místě.

bencb789.JPG (109.37 KiB) Zobrazeno 1728 x

Tak, a to by asi mohlo stačit pro kolonku podzimu. V Praze je pořád příjemně, jedna demonstrace střídá druhou, zejména na Václavském náměstí se to teď často shlukuje. To bude asi proto, že Muzeum, alespoň podle mě, je nyní nejkrásnější pražskou budovou.

A když už se někdy večer jdu podívat na tu půvabně nasvícenou muzejní budovu, hned mě to zatáhne pár kroků vedle do mého oblíbeného Showdownu. Někdy si tam sednu jen v rámci oběda na kešku, abych si objednal třeba špagety, které se následně prodraží na sedmičku. Jindy okusím zdejší turnajové pole, o přestávce zblajznu půlku jídel v bufetu (jak víme, je to přece velice +EV ) a následně dokončím turnaj tak, abych byl ideálně už o půl 2 doma.

SpoilerZobrazit

Takže zase příště a začněte již pomalu přemýšlet, komu letos kromě svých soupeřů nadělíte nějaký ten dáreček.

[tennajkrajsi]

Abychom se nebavili jen o pokeru, rád bych vám nyní doporučil jeden stimulant, který mi pomáhá dostat se do správného rozpoložení, při kterém jsem schopen zvládnout dlouhé sessions.

dobry placebo efekt

[Cind3r3lla96]

Abychom se nebavili jen o pokeru, rád bych vám nyní doporučil jeden stimulant, který mi pomáhá dostat se do správného rozpoložení, při kterém jsem schopen zvládnout dlouhé sessions.

dobry placebo efekt

Co je hlavní, že účinný a bez vedlejších účinků. A pokud je to do jisté míry placebo, tak jen ku prospěchu.