Cind3r3lla96 - Toulky dalekou Anglií [Live]

[Cind3r3lla96]

Další rok za námi. Opět jsem o něco starší a rozumnější. Pomalu to bude pět let, co hraji poker, stejně jako jsem členem PokerAreny, ke které se vždy s radostí aktivně hlásím. Letos jsem doposud podnikl asi nejvíce pokerových výletů jak po Česku, tak v zahraničí, takže se pokusím udělat nějaké shrnutí a vypíchnout momenty, které mi utkvěly v paměti.

V únoru jsem si konečně odbyl svoji premiéru na Rozvadovském turnaji PartyPoker Millions opening za 1,100€. Turnaj byl i přes vyšší buy-in dobře hratelný s dostatečně dlouhými blindy. Bohužel jsem se po většinu času prvního dne jsem se pohyboval okolo shortstacku, který jsem si přenesl i do druhého dne a vypadl na neplacených příčkách okolo Top15%.

Sám zastávám názor, že je potřeba jednou za čas si zahrát dražší turnaj, který jde lehce nad úroveň průměrného buy-inu. Klíčové je pro mě odhodlání, které mi dodává fakt, že ani některé turnaje za 1k nejsou na živé scéně přehnaně těžké. Stejně tak mám možnost střetnout se s mnohem lepšími hráči, kteří mi svoji hrou dají jasně najevo, kolik se toho mám v tom pokeru ještě učit. To znamená, že takový turnaj je pro mě jak odměna, tak pokerová lekce a v neposlední řadě taky šance na vyšší peněžní výhru. Zajisté dám ale vždy přednost vícedennímu turnaji na Rozvadově před nějakým High-Rollerem v Praze.

Udělejme větší skok a je tu léto a Sraz PokerAreny. Další moje premiéra, která plně naplnila mé očekávání. Příjemné setkání s pokerovými nadšenci nabité aktivitami jako bowling, fotbal nebo wellness. Líbí se mi, že torzo PA zůstává stále pevné a i během léta si spoustu lidí vyhradí víkend pro tradiční setkání. Konečně se taky navzájem poznají lidé, kteří se dosud znali pouze skrze své nicky. Olomouc je navíc krásné město, kde se pořád dá něco dělat, takže letní chill, jak má být.

Wellness Scene v Resortu Hodolany

Další zajímavou zkušeností bylo okusit poker v různých koutech Evropy, ať už v Berlíně, na Maltě nebo ve staré dobré Anglii. Ač může být on-line poker stále těžší a těžší, hráči na živém pokeru zůstávají stejní. Když navíc nejnižší blindy na CG jsou €1/2, spousta ryze rekreačních hráčů nakoupí a pravidelně dokupuje minimálně za €100, takže se rychle utvoří velmi lákavé stacky. Každý takový výlet se snažím primárně věnovat poznávání nových krajů a poker mít jako zábavu na večer.

Historická oblast Medina na Maltě

Jedinou vyjímkou byl festival Goliath v anglickém Coventry, u kterého jsem byl přesvědčený, že moje účast bude i přes všechny náklady s ním spojené stále velmi ziskové rozhodnutí. Odletěl jsem asi den po návratu z letního Poker Fever Series a pro příště už budu vědět, že pro takový festival jsou potřeba dvě věci: Zaprvé, přijet na samý počátek, abych zde strávil plné dva týdny; zadruhé, zajistit si pořádný roll pro akci. Tamější kešky byly doslova žně, nicméně se na nich také dalo snadno a hluboko zahučet.

Main Event festivalu Goliath - Day 2

Na konci jara jsem rozšířil svůj pokerový rádius a začal čím dál častěji upřednostňovat víkendové sessions mimo hlavní město. Zatímco v Praze mě častěji potká smůla na CG stůl složený z průměrně kompetentních hráčů a semi-regů, mimo Prahu se to skoro nestane. Však se to taky odrazilo na win-rate. Leckdo může namítnout, že v menším městě se bude hrát o mnohem méně peněz, nicméně zdání často klame.

Cash Game session na severu Čech

Na každý pád, živá hra nemůže konkurovat ohromnému vzorku hand, které sehrají hráči za stoly on-line. Live hráč může snadno spadnout do pocitu zmaru z dlouhodobého neúspěchu, stejně jako se slepě nést na vlně dobrých výsledků dosažených v krátkém časovém rozmezí. Opět musím poděkovat zdejším Aréňákům, kteří mi pomohli přenést se přes období, kdy jsem nebyl v nejlepším mentálním rozpoložení a měl pochybnosti o svém herním sebe-uvědomění. Krátce na to jsem udělal deep-run na turnaji České Pokerové Tour a celkově se začal dostávat do mnohem větší pohody.

No a jelikož uplynul další rok, je to ta správná chvíle na zhodnocení uplynulého roku. Od ledna 2017 si zapisuju výsledky ze svých sessions na živé hře do aplikace RunGood. I přes slabší první dvě čtvrtletí se to naštěstí v půli června zlomilo (na final-tablu v RS jsem jako druhý na chipech točil do chipleadera v 8 lidech KK do AA, kdy jeden King byl foldnutý... stejně přišel...).

SpoilerZobrazit

Kiiiiing!!!.jpg (85.23 KiB) Zobrazeno 3015 x

Následně jsem přes prázdniny a během podzimu zvednul volume na živých turnajích a do konce roku jsem zaznamenal pár dílčích, ale stále příjemných úspěchů. No a když mi někde nepovolí více nábojů než jen 2 nebo 3, není k zbytí a musí se zasednout ke stolům Cash Game.

Cash Game graf za roky 2017 a 2018

-------------------------------------------------------------------------------

Turnajový graf za roky 2017 a 2018

Díky pravidelné účasti na živém pokeru jsem letos poznal mnoho hráčů a regů i po osobní stránce a mezi nimi i spoustu příjemných a inteligentních lidí. Současně jsem rozjel určitou formu spolupráce s některými hráči, takže mě těší, když vidím, jak se jim občas na turnajích zadaří.

Co v novém roce? Dobrá otázka... Rozhodně můžu slíbit, že to bude opět cestovní. Blíží se totiž výběrové řízení pro výměnný studentský program Erasmus, takže pokud nepokazím test z angličtiny, dostanu se do točky o zahraniční univerzitu. No a jaké jsou mé preferované destinace? Jižní Korea > Portugalsko > Itálie > Řecko

Kromě toho potřebuji zlepšit svoji němčinu, takže je možné, že se i do nějaké německy mluvící země na krátkou dobu podívám. Nicméně zatím není nic ještě jisté, důležité je také udržovat dobrý studijní průměr. Každopádně pobyt v roli studenta na celý semestr v zahraničí je event, který musím zkrátka regnout.

Přeji vám hodně zdraví v novém roce, mnoho životních úspěchů, radosti a koleček s co největšími čísly!!

[Cind3r3lla96]

Březen pomalu končí a přichází čas odprostit se od všemožných kabátů, kožichů či zateplených bund. Máme tu jaro. Podobně jako se v zahradách probouzí první květiny ze zimního spánku, i můj blog se rozroste o další příspěvek.

Leden je pro vysokoškoláky známý jako měsíc zkoušek a zápočtů, což se mě rovněž týkalo. Měl jsem pocit, že tentokrát jsem musel obzvlášť soustředit veškerou svoji koncentraci k nadcházejícím testům. Hlavní motivací bylo udržet dobrý studijní průměr, který by mi pomohl ve výběrovém řízení na zahraniční univerzitu pro zimní semestr ve 3. ročníku. Rozhodně to nebyla žádná brnkačka, protože osobně nejsem schopen učit se déle než 6-8 hodin. Každopádně nakonec až na jeden zápočet jsem všechny zkoušky zdárně složil a prospěchově se udržel v Top30 ve svém oboru.

Zatímco většina mých spolužáků si mohla užít pár týdnů volna, na mě čekala celotýdenní akce Model OSN v Praze, který byl pořádán na naší vysoké škole. Každý vybraný účastník na tuto akci představoval delegaci některého členského státu OSN v některém z Úřadů této organizace. Mně bylo přisouzeno zastupovat Japonsko v Úřadu OSN pro drogy a kriminalitu. Jako hlavní témata jsme měli korupci a praní špinavých peněz. Byl jsem ohromen, kolik chytrých a vysoce inteligentních studentů si udělalo cestu na tuto akci, neboť v mojí skupině bylo kromě spousty Francouzů taky pár Afričanů nebo Syřanů. Nicméně všichni byli velice přívětiví a byla radost s nimi spolupracovat při sepisování rezolucí k jednotlivým tématům. Zajímavé bylo, že z více než 250 účastníků této akce nás bylo asi jen 5 Čechů v součtu. Přiznám se ale taky, že každý den od 9 do 5 debatovat v angličtině nad problémy skýtající tento svět, to bylo velice vyčerpávající. Ještě, že pro každý večer byla připravena nějaká společenská akce v jednom z pražských barů nebo klubů.

Když už jsme se u těch společenských akcí, je třeba připomenout další úspěšně vydařený Sraz PokerAreny v naší oblíbené vršovické restauraci Jiná Krajina. Byl jsem překvapený v jak velkém počtu jsme se tentokrát sešli, neboť téměř celý podnik byl obsazen ryze naším seskupením. Opět jsme si velmi dobře pochutnali, spoustu toho vypili a příjemně se mezi sebou pobavili. Jistě každému z toho večera utkvěla v paměti nějaká vtipná vzpomínka. Ta moje bude asi pohled na ChildaCZ, kterak valí svůj letištní kufr po nočních ulicích Prahy a během toho ještě komunikuje přes videohovor se svojí thajskou přítelkyní.

Co se pokeru týče, letošní zima byla výsledkově dlouho velice krutá. Od začátku prosince se moje turnajové výsledky červenaly nezdary, ačkoli jsem věnoval spoustu času do studia, za účelem zlepšení své hry. Takhle to však v turnajovém pokeru chodí. Nezbývalo nic než zatnout zuby, zvýšit volume a nasazení. Opět jsem začal hrát on-line a pravidelně analyzovat svoji hand historii. Zlepšil jsem hru na shortstacku a v rozmezí 25-40BBs. Nicméně šňůra turnajových neúspěchů se někdy vine skutečně dlouho. Bezúspěšně pro mě skončilo i PartyPoker Grand Prix na Rozvadově nebo Česká Pokerová Tour v Hradci.

Poslední pokerový výlet této zimy mě zavedl do Berlína. Ačkoli se souběžně s ním hrál například Poker Fever Series v Olomouci nebo Tips&Kenta na Rozvadově, potřeboval jsem nutně být do pondělí zpátky v Praze. No a jen Triple A Series v kasínu Spielbank Berlin měl finálový den už v neděli. Zároveň jsem si v případě neúspěchu chtěl dopřát trochu turismu po památkách hlavního města Německa. Ubytoval jsem se jako vždycky přes AirBNB a celý výlet vzal i finančně zodpovědně. Žádné taxíky nebo Uber, raději jsem se naučil využívat městskou hromadnou dopravu, která je zde i v noci nadmíru spolehlivá. Na oběd jsem dvakrát zašel do asijské restaurace na vlakové zastávce Berlin Südkreuz, kde jsem za krásných €4,50 dostal plný talíř nudlí s kuřecím masem.

A na cestu jsem přibalil i něco ke čtení. Doporučuji. :)

Turnajová struktura s blindy o 45 minutách a pouze pár přestávkami se mi velice zamlouvala. I samotné vedení turnaje bylo velmi vzorné. Kdykoli jste například zahodili karty, než na vás přišla řada, následoval trest v podobě vynechání jedné handy. První den se mi podařilo zakončit lehce nad úrovní turnajového průměru a konečně taky na první život. V sobotu jsem tedy krátce po poledni vyrazil na prohlídku muzea Topology of terror, náměstí Checkpoint-Charlie a konečně spatřil pozůstatky slavné Berlínské zdi.

Po obědě v italské restauraci jsem zamířil opět na Postupimské náměstí, odkud je to jen kousek do kasína. Druhý hrací den se štěstěna držela zejména na mé straně. V jedné handě mi přišla Royal-flush, v jiné jsem se zase stack-offnul s AA do AK a KK a vyhrál velký pot. Bublina trvalo docela dlouho, nicméně všude kolem bylo spoustu táců se sendvičemi ze Subwaye, které byly určeny pro turnajové hráče, takže bylo spousta času se občerstvit. I ze druhého dne se mi podařilo postoupit s nadprůměrným stackem a mohl jsem se plně soustředit na finálový nedělní den. Kvůli poměrně hustému dešti jsem musel obětovat turistické atrakce a zašel pouze do nákupního centra Berlin Mall. Tak jako tak, je to úplně jiný pocit procházet se volným krokem okolo obchůdků s vědomím, že za pár hodin usednu se zbylými 36 hráči ve finálovým hracím dnu. Tělo se už v tu dobu nabije napětím a očekáváním.

Nicméně, abych předešel případnému zklamání, držel jsem se už od začátku turnaje svého jasně vytyčeného cíle – zahrát si dobrý poker a snažit se dělat správná rozhodnutí bez ohledu na výsledek. To se mi dařilo a v posledním hracím dni jsem se těšil z každé nově rozdané handy. Stejně jako na podzimním ČPT v Hradci, tak tentokrát tady v Berlíně jsem svoji 3-denní pokerovou session zakončil na sedmém místě. Tady to vyneslo odměnu €5,160, ze které se tak mohli radovat i kubiiiik s PJAYem, kteří měli rychlou ruku při nákupu nabízených procent. Návrat nočním Flixbusem do Prahy byl tak mnohem příjemnější.

A jelikož přišel týden výběrového řízení pro studijní pobyt v zahraničí, s napětím jsem očekával, kdy mi dorazí informační email, ze kterého se dozvím, kam v září odletím na 5 měsíců studovat. Jak jsem psal minule, lákala mě spoustu zemí jako Itálie, Portugalsko nebo Řecko, ale nejvíc ze všeho Jižní Korea. No a kam mě tedy nakonec vyšlou???

SpoilerZobrazit

Tak to nakonec vyšlo... :) :)

No a to je tedy prozatím asi všechno. Na jaře mám vytipováno pár turnajů, nicméně moje pozornost se pozvolna upíná k červenci, kdy máme v plánu s mizitkou a s dalším kámošem takový rekreační Road-Poker-Trip. Jednou ze zastávek by bylo například kasíno Perla v Nové Gorici, které leží jen pár desítek kilometrů od italských břehů moře. Pokud byste měli zájem se k našemu konvoji připojit, dejte nám ohlas.

[Cind3r3lla96]

Když už i PJAY mi prostřednictvím svého blogu dává najevo, abych něco napsal, je třeba toto volání vyslyšet. Pravda, můj poslední příspěvek datuje polovinu března. Avšak ani já jsem nepočítal s tím, že bych si dal od blogování takhle dlouhou odmlku. Nicméně, jak pravidelní bloggeři dobře vědí, sepsat jeden obsáhlý post, a doplnit jej o fotografické snímky, není záležitost na hodinu či dvě. Občas se do toho člověk zkrátka uvrtá. Takže se tedy ve stručném rozsahu pokusím zhodnotit poslední půl rok.


Moje první vzpomínka je z rumové degustace, na kterou jsem měl voucher za výhru v pokerovém turnaji. Popravdě se mi válel v šuplíku přes půl roku, takže jen tak tak jsem to stihl před expirací. Během 3 hodin jsme v malé skupince postupně ochutnávali různé rumy a dozvídali se o jejich původu. Musím říct, že celý zážitek na mě udělal velice příjemný dojem. Taky jsem od té doby začal z tvrdých alkoholů pít jen rumy, ideálně s nižším procentem alkoholu. Jsou jemnější a chutnají mi více. Konečně jsem tak vypil to výherní Bucaneiro, co jsem měl doma ve spíži ještě od předminulého léta z Olomouce.

V posledním článku jsem avizoval, že mě na podzim čeká studijní výjezd do Jižní Koreji. V tuto chvíli, vše platí až na to, že se tento vejlet uskuteční až na jaře příštího roku. Né, že jsem z toho byl hned nadšený, ale aspoň si svůj pobyt mohu prodloužit i o letní prázdniny, takže zbude více času na průzkum okolí. A třeba se i vypravím na Olympiádu v Tokiu. Jenže zahraniční výjezd v šestém semestru bakalářského programu se zrovna neslučoval s vizí absolvovat státnice a obhajobu právě na jaře 2020.

Nicméně, po rozhovoru se svým proděkanem jsem se dozvěděl, že by tu cesta byla. Pochopitelně, že velice svízelná, a sice odstudovat si všechny zbylé předměty ještě tento podzim. V součtu 51 kreditů, což je učivo za skoro dva celé semestry. Co si budeme povídat, žádná sranda to není, a ta pravá legrace patrně teprve přijde ve zkouškovém. Ovšem Maaaarty mi popřál v Showdownu "Good luck," a protože Maaaarty je šťastňák, tak by to možná mohlo nakonec i klapnout.

Abych ale nepodcenil požadavky třetího ročníku, rozhodl jsem se nezahálet a využil stipendiálního kurzu němčiny v Poděbradech, na kterém jsme byli v mixu Čechů a Rakušáků. Zatímco my se učili německy, oni se učili česky pro svůj pobyt na stáži u českých firem. Napřed jsem byl docela nejistý, jaká sorta lidí pojede dobrovolně na takový kurz, zatímco Rakušáci jej měli povinný. O to víc jsem byl nadšený, když jsem se seznámil s tolika přátelskými a skromnými lidmi v mém věku. Každý měl zajímavé koníčky a každý byl ochotný trávit svůj volný čas společně.

Přiznám se, že už jsem byl docela unavený z těch rádoby modelek a dalších insta holek, pro které se postavení ve společnosti určuje podle nejnovějšího iPhonu. Tady jsme s holkama jezdili na kolečkových bruslích nebo hráli beach volejbal. Každopádně jsem se ale nabídl, že Rakušankám ukážu jeden víkend letní Prahu. Takže jsme je s kámošem nakonec kromě tradičních památek vzali i na Petřín, na svíčkovou u Mánesa a na sobotní party v EPICu.

Aby toho v létě nebylo málo, vyrazili jsme se Šloskou na pár kulturních akcích. Oba jsme totiž příznivci elektronické a taneční hudby. Napřed jsme si nenechali ujít koncert dua švédských DJů Galantis, a následně si v srpnu zajeli na hudební festival Mácháč. Obě akce byly vydařené, nicméně tak trochu už přemítáme, kdy si konečně uděláme výlet na ten Tommorrowland.

Co se týče letních pokerových aktivit, nebyla to žádná hitparáda. Výletů na Rozvadov bylo sice dost, nicméně každému z nich chyběla radost z dosaženého úspěchu, který se tentokrát nedostavil. Trefně to vystihl Maaaarty, který k tomu řekl něco ve smyslu: "Ač děláš, co děláš, stejně se jen točíš na pokladně." To jste potom po takových cestách už docela hořcí, podobně jako tací pokeroví hráči, když je v 11 ráno budí kokrhající kohout (ahoj Ondřeji). Proto jsem se snažil využít do syta wellnessu, který je v Kings k dispozici a po 10-hodinové session skutečně bodne. Tak jako tak bylo v létě fajn a opět bylo pokerově velice vydatné.

Když už se mi nedařilo jako jednotlivci, pokusil jsem se na to jít jinak. S Alkaatchem a Tauem jsme vytvořili elitní PA tým, který se vydal až do nejzazšího západního města ČR, aby zde zabojoval v Aš TeamChampionship turnaji. Spolu s námi přijeli i Tadoch s PetouMexiko. Zatímco Tadoch vyhlížel zájemce o Cash Game, PetaMexiko se rozhodl vytvořit provizorní tým do turnaje. Bohužel měl docela peška, protože nakonec do svého týmu vyfasoval paní, o jejíž pokerovém umu prohlásil PanTau trochu škodolibě, že: "Ta by prohrála i heads-up proti mrtvému stacku." Nicméně nakonec to byl právě Tau, který jako jediný z nás zaznamenal výraznější úspěch a to poté, kdy si coby jednotlivec podmanil pravidelný večerní turnaj.

Jelikož se Taua drželo štěstí, rozhodli jsme se nezahálet a spolu ještě s Tadochem vyrazili na Mistrovství světa v královské střižbě. Buy-in do tohoto prestižního turnaje činil lidových 150Kč, ovšem na vítěze čekala při struktuře winner-takes-all sympatická prémie 50,000Kč v hotovosti. Nikdo z nás nepodcenil přípravu a ještě před začátkem turnaje nám Tau vysvětloval, jakou GTO strategii bychom měli na turnaji aplikovat. Bohužel, tak jako v pokeru, i tady nás dohnala všudypřítomná variance, a nikomu z nás se nepodařilo napříč více než 300 účastníkům postoupit do závěrečné 32.

Naštěstí turnaj provázela dobrá nálada i proto, že o pitný režim se tu starali sličné hostesky z Finlandie. Zatímco Tau s Tadochem rozebírali správný poměr vodky a energy drinku, já jsem se hned dal do řeči s pohlednou blondýnkou Bárou, která ihned registrovala moje startovací číslo. Sice bych raději dostal číslo 96, coby symbol dosud nevybouřeného ročníku Generace Z, ale 69 byla druhá nejlepší možnost. I tak jsme ale mohli večer považovat za úspěšný, neboť naše další kroky vedly do Showdownu, kde jsme společně zakončili příjemný večer na CG s celkovým profitem 30K. Navíc se mě ještě při odchodu z casina tázal jeden z dealerů, jestli Tau nebo Tadoch nedělají soukromé coachingy. O služby zástupců PokerAreny je tedy neustále zájem.

Už je to docela dlouhé, takže s dalším postem, který už jsem mimochodem napsal, přijdu příští týden. A pokud do té doby zvládnu napsat 12 stránek seminárky, tak bych šel nakouknout na tradiční EPT Prague. Každopádně Player's Party v Hiltonu letos jede!!

[Vocaaas]

V tom Kingsu jste měli přímo koupené pokoje? Nebo jak je to tam s tím wellness? To může využít každej strejda, co dorazí na 200e freezout?:D

[Lancelot1]

V tom Kingsu jste měli přímo koupené pokoje? Nebo jak je to tam s tím wellness? To může využít každej strejda, co dorazí na 200e freezout?:D

Wellness může využít každej strejda i neubytovanej, ale za 10E hodina a pak 5E každá další hodina

[Vocaaas]

V tom Kingsu jste měli přímo koupené pokoje? Nebo jak je to tam s tím wellness? To může využít každej strejda, co dorazí na 200e freezout?:D

Wellness může využít každej strejda i neubytovanej, ale za 10E hodina a pak 5E každá další hodina

Jo dík. Tak to jsou pořád celkem lidový ceny.

[Cind3r3lla96]

Co se týče PokerAreny, tak jsem vyslyšel doporučení Aréňáka "Holze..." a nastoupil do pozice PA coache se zaměřením na začátečníky. Neměl jsem sebemenší tušení, jaké budou ohlasy, a jestli z toho ve výsledku nebude jedna velká fraška. Ovšem množství spokojených hráčů převažovalo už od začátku, což mi pochopitelně dělalo velkou radost. Aspoň si můžu po těch letech říci, že přináším něco "back to community." A třeba se i díky tomu naučím větší pokoře, abych to v tom životě taky někam dotáhl. I když se stále řadím mezi nevybouřený ročník generace X. Pochopitelně, že i mě samotnému pomáhají takové coachingy, protože si tak zopakuji pevné teoretické základy, na kterých je třeba stavět. Snad mi to v čase nejvyšší potřeby nakonec pomůže...

Na popud Evky a k velké radosti svého dědečka jsem se účastnil víkendového Kurzu paměti Jakuba Poka. Studenti se zde měli pomocí různých technik a praktik naučit ukládat do paměti jména, telefonní čísla, úkoly či celé řady rozdílných informací. Sešly se tu osoby všeho věku a řekl bych, že jsem spokojený, že jsem se jej nakonec také účastnil, i když ještě moc nevím, jestli pro tyto poznatky najdu využití. Každopádně alespoň v jedné oblasti jsem se blýskl. Ještě než lektor přistoupil k vysvětlování technik na naučení telefonních čísel nazpaměť, měli jsme za úkol zkusit si jich pět zapamatovat během pěti minut. Za posledních x let se to údajně podařilo jen jednomu člověku, co měl fotografickou paměť. Dokonce jsme byli motivováni knižním a čokoládovým bonusem. Schválně si to taky zkuste. 5 minut na zapamatování a 2 minuty k sepsání.

SpoilerZobrazit

čísla.jpeg (45.92 KiB) Zobrazeno 2122 x

SpoilerZobrazit

Povedlo se. Vytočil jsem knížku a dvě čokošky

Přelom říjnu a listopadu jsme využili k návštěvě našich kámošů, kteří pobývají na Erasmu ve Francii. První destinací byl Štrasburk, odkud jsme cestovali do horské oblasti Jura. Zde jsme měli štěstí na AirBNB, protože naše patrová chalupa opatřená o velký krb byla parádní.

Obzvlášť jsme byli ohromeni funkčním gramofonem, který se natahoval na páčku a přehrával pouze jedinou skladbu na desce. Vedle něj ležela tabatěrka, která při otevření vydávala líbezný tón. No, co si budeme povídat. Od začátku jsme se pasovali do rolí urozené aristokracie. Ještě když jsme si každý večer pořádali noblesní hostiny. Kromě lososů se podávaly variace francouzských a švýcarských sýrů, nechyběly ani různé odrůdy vína na zapití.

K dokonalosti chyběla už jen přítomnost místních markytánek. Však taky náš vévoda a markrabě začali po večeři diskutovat, zdali si nezařídíme eskortní fraucimor. Bohužel nám v cestě stál podbeskydský kníže, který neúnavně vyčkával komuniké od barona Richtenhofera, tudíž jsme mu museli chtě nechtě nechat telegrafní síť volnou. Ale i bez malého techtle mechtle nám chalupa poskytla bezpečný základní tábor, odkud jsme se poté vypravili například na místní nejvyšší horu (něco přes 1700m) nebo na skok do sousední švýcarské Ženevy a Neuchatelu.

V souhrnu to byl moc fajn výlet, i když počasí nám úplně nepřálo. Na celkovém zážitku nám to ale moc neubylo. Aspoň jsme mohli pořádně projet náš jeep, dali jsme si po fyzické stránce trochu do těla a každý večer si hodovali ve francouzském stylu. Však jsem si taky přivezl pár kil dobré čokolády a kvalitního sýru.

Asi bych se měl krátce zmínit o PA srazu, který se opět těšil velké účasti. Zase jsem se viděl se spoustou Aréňáků, kteří jsou profesionální hráči, rekreační nadšenci, členové redakce nebo vášniví čtenáři našeho pokerového webu. Po večeři a vřelé konverzaci jsme byli v tom nejlepším ražení na trochu karbanu. Našim útočištěm byl pochopitelně Showdown, který ten večer slavil své 10. narozeniny. Akce, kterou si nenechal ujít ani takový Ruda z Ostravy nebo starosta městské části Praha-Řeporyje, kterého znají už i v dalekém Rusku.

SpoilerZobrazit

Pan starosta ze svého generálního štábu

V horním patře casina jsme obsadili cash game stůl a těšili se, že zanedlouho dorazí i Alkaatch a předvede nám nějaké finty, které používá na NL100. Jako správná fish jsem se nechal lapit hned do té první. Alkaatch usedl ke stolu, dožadujíc se žetonů do hry, a tak jsem mu z fleku hodil bůra, aby nemusel absolvovat strastiplnou cestu přes dvě patra schodů dolů na kasu. On mi na oplátku přihrál svoji peněženku, která však až na jízdenku z Plzně zela prázdnotou.
Každopádně Alkaatch přinesl do naší hry oživení, pravidelně vysílal mocné over-bet all-iny, a nakonec se mu podařilo na stole ukořistit největší profit ze všech.
Tak snad se mi podaří od Alkaatche časem ještě pár takových fint odkoukat, abych je pak mohl uplatnit na své asijské soupeře. V Soulu se totiž údajně až na CG $5/5 s 10% rakem nic moc nehraje. Jedinou příležitostí pro live game jsou zastávky APAT a APT, na které bych se během těch šesti měsíců rád podíval. Už teď mám v plánu dvoutýdenní festival v Soulu na přelomu července a srpna. Když už jsem zase tolik nedal tomu letošnímu EPT Prague, tak bych si nějaký zahraniční festival měl střihnout, abych nahnal trochu volume a v nejlepším případě dostal všechny své backery do černých čísel.

Ještě mi v hlavě utkvěla jedna věc, a sice jsem byl dotázán, jestli mě baví moje vysoká škola. Jestli v tom, co se tam učím, vidím nějaký smysl, a jestli mi to ve výsledku k něčemu bude. Ono je něco jiného chodit na školu a studovat ji stylem neúčast na přednáškách, občasná návštěva na cvičení a dvakrát ročně zkouškové. Odhaduju, že to se pak naše škola využije tak z 20%. Můžete ale zvolit jiný přístup. Mnohem proaktivnější.

Třeba se můžete podívat na půl roku nejednou do zahraničí. Získat zadarmo mentora pro osobní rozvoj, který je předním manažerem korporátu v USA. Absolvovat školení u Reuters na zacházení se softwarem za 150K, který je volně k dispozici na naší škole a ví o něm tak do deseti lidí. Podívat se na různá velvyslanectví, navázat spoustu kontaktů, zúčastnit se workshopů nebo samostatného programu na rozvoje softskills... To je jen tak výčet, co mě zrovna napadá. A ještě je toho spoustu, čeho bych se mohl v budoucnu účastnit, a třeba o tom zatím ani nevím. Takže ano, v tom, co dělám, skutečně vidim smysl. Ano, věřím, že mi tohle všechno v budoucnu k něčemu bude. Vrátit se na vysokou školu považuju za druhé nejlepší rozhodnutí, hned po vycestování v 19 letech do zahraničí za prací.

Slunné dopoledne ve Štrasburku

Takže zase čau ahoj... Nyní mě čeká shánění potřebných papírů pro udělení víza, abych od března mohl začít blogovat z pro mě neznámých končin. Odtamtud se pokusím psát s mnohem větší pravidelností, protože očekávám, že každý den uvidím něco zajímavého, o čem budu mít chuť se podělit.

[alkaatch]

V horním patře casina jsme obsadili cash game stůl a těšili se, že zanedlouho dorazí i Alkaatch a předvede nám nějaké finty, které používá na NL100. Jako správná fish jsem se nechal lapit hned do té první. Alkaatch usedl ke stolu, dožadujíc se žetonů do hry, a tak jsem mu z fleku hodil bůra, aby nemusel absolvovat strastiplnou cestu přes dvě patra schodů dolů na kasu. On mi na oplátku přihrál svoji peněženku, která však až na jízdenku z Plzně zela prázdnotou.

Měl jsem dojem, že jsem se ke stolu dostal nějak snadno . Nedlužím ti ještě něco?

[Evka]

Tak ty pametovy techniky vyuzijes ve chvili, kdy se budes mit naucit jakejkoli seznam do skoly - udelas si pametovou cestu a klidne 10 polozek si pamatujes do par minut ... ale imo na korejsky slovicka ti to muze byt hodne uzitecny, predpokladam, ze jen podle poslechu nebo cteni by se dost tezko ucily.

[Cind3r3lla96]

Throwback to únor 2020
Jak tak plyne čas, moje dříve týdenní reporty do blogu nabývají na nepravidelnosti. Rázem je to jednou za měsíc, nebo dokonce jednou za půl roku. Jenže já opravdu chtěl blogovat z okolí 38. rovnoběžky. V kontextu celosvětového dění mi zkrátka nebylo přáno a dál bych to asi nerozvíjel. Zrovna crying mě posty nikdy moc nebavily. Nicméně zpět k věci...

Nevim, proč jsem žil v domnění, že můj poslední příspěvek byl o vejletu do USA. Asi proto, že jsem napsal pár pokerových reportů o mém 4-denním grindu z Horseshoe Hammond Casina na periférii Chicaga. Tím pádem bych se tímto příspěvkem dovolil vrátit zpátky v čase, do doby narvaných casin, do časů všeobecné prosperity, svobody a volnosti. No a slova jako svoboda a volnost jsou úplně typická pro Spojené státy americké.

Do daleké Ameriky jsem jel prvně. Do té doby jsem si pouze vyzkoušel, jaké je to s Američany žít na jednom bytě. Řekněme, že kulturní rozdíly jsou veliké - protože klimatizace nebo pračka a sušička v jednom jsou životně nezbytné spotřebiče. Byl jsem tedy zvědavý, jak to vypadá v zemi, kde se řídí auta od 16 let, ke snídani podávají čerstvé lívance a návštěva restaurace je na denním pořádku pro spoustu rodin.

Jakmile mě dostatečně dlouho podusil celník na imigračním na letišti O'Hara v Chicagu, vyzvedli mě mentor Lukáš a jeho kolega David. Oba pracují a řídí společnost AgroEcoPower a mají na starost hned několik amerických států. Ihned jsme se vypravili z Illinois směrem na východ do Indiany. Hned další den byla totiž na programu NHL. Už byl večer, a proto nejvyšší čas na večeři. Zastavili jsme v menším městě a zašli do řetězce Buffalo Wild Wings. Jak název napovídá, k večeři byla křidélka marinovaná do několika druhů omáček.

Pivo byla obdoba Fénixe. Dvě omáčky k masu.

V Americe je běžné, že při příchodu do restaurace Vás někdo usadí. Krátce na to Vás také obslouží, přinesou jídlo, zeptají se, zda je vše v pořádku, a poté, co jste zhruba v půlce vašeho jídla, Vám bez dalšího optání rovnou přinesou vytisknutý účet. Pro nás Čechy trochu nezvyk, nicméně tady je asi zaběhlé motto - najíst a odejít.

Druhý den jsme už od rána byli všichni tři na cestě do státu Ohio. Naším útočištěm byl Columbus, který toho večera hrál hokej proti Coloradu Avalanche. Každé sportovní sklání se tu doprovází hymnou USA. Hlediště bylo téměř zaplněné. Při nástupu Colorada Blue Jackets zazněl výstřel z historického děla Občanské války, které tu rovněž vystřelí i při každé brance. Nakonec jsme jej za celý večer slyšeli už jen jedinkrát, protože Columbus podlehl Coloradu 1:2.

Zevnějšek hokejové haly Columbusu

Blížila se 22. hodina a na mě už silně doléhal jet lag. Dost jsem se tomu divil, protože když jsem před pár lety letěl na Bali, tak jsem hned po příletu zašel na crossfitový trénink, zaplavat si v moři a obecně jsem byl docela svěží. Je možné, že tady USA za to mohlo každodenní cestování. Ujet 6 - 10 hodin v autě za den tu není nic zvláštního. Meziměstské autobusy či vlaky prakticky neexistují. Bez auta si nedojdete ani do supermarketu.

Alespoň ve městech tu dobře fungují appky jako Uber nebo Lyft. Toho večera jsme proto mohli vyrazit i někam na jedno. David dostal echo od české kamarádky, že jsou na cestě do blízkého baru. To byl pro nás jasný povel, a než bys řekl švec, už jsme se bavili na baru se třemi českými slečnami, které měly radost, že si mohou popovídat v rodném jazyce. Asi je vám jasné, že u jednoho piva ten večer nezůstalo.

Druhý den ráno jsme vydatně posnídali, protáhli se v hotelovém fitku a vyrazili tentokrát na severovýchod do Clevelandu. Tentokrát byla na plánu večerní NBA, kde se místní Cavaliers střetli s Los Angeles Clippers. Na basketu jsem byl naživo také poprvé, takže nedokážu posoudit kvalitu zápasu, ovšem jelikož dostali Kavalíři rychtu s rozdílem 40 bodů, patrně byli o něco slabším sokem. Coby město se mi Cleveland líbil o něco více. Oproti němu mi Columbus přišel spíš jako takové městečko, kde je veškerá zábava pouze uprostřed města.

Ze zápasu při kterém mi opět padaly oči.

Další den nás čekala dlouhá cesta napříč celkem 4 státy - Ohio, Indiana, Illinois a Iowa. Právě v Iowě v malém městě Bettendorf bydlel můj mentor Lukáš. Ačkoli dálnice byla volná, nemohli jsme ji jen tak profrčet. Maximální povolená rychlost na dálnicích čítá 70 mph (112 km/h). I když se toleruje pár mil v hodině navíc, Američané dobře vědí, že za nepovolenou rychlost se jde rovnou do basy. Platí tu policejní říkanka - "Over 70 you are fine, over 90 you are mine."

To není nic, co by Američan chtěl pokoušet, nicméně kluci mi pověděli, že už se jim párkrát poštěstilo. Dálniční šerif vás najednou zastaví a rozkáže, abyste nesundavali ruce s volantu, nevystrkovali hlavu z vozidla a dělali pouze to, co vám řekne. V tu chvíli je ve vás sice malá dušička, nicméně správný Čech ani v tuto chvíli neztratí hlavu a díky tvrdému ruskému přízvuku - "Heloou mistr ofissr, ajem confjůůsd. Ví chéév kilomítrs, sou aj sink aj drajv 95 kilomítrs" - jste s trochou štěstí za chvíli z téhle kaše venku. Jinak jsou ale Američani otřesní řidiči. Náklaďáky mají stejnou maximální rychlost jako osobní vozy, zipovat tu nikdo neumí, alkohol se preventivně rovněž nijak nekontroluje, takže projížďka městem o sobotní noci je docela o hubu.

Čtvrť barů a hospůdek v městečku Bettendorf

V posledních dnech našich cest jsme se ještě podívali po okolí státu Iowa. Všude jsou tu farmy. Téměř veškerou mimoměstskou plochu tu tvoří kukuřičné pole. Je tu zcela normální, když 90% lidí nemá cestovní pas, protože mnoho z nich za celý život neopustí ani svůj vlastní stát. Přes Bettendorf protékala řeka Mississippi, podél které jsme si dali ranní výběh a o pár hodin později se jeli podívat na její nejširší tok. Na zpáteční cestě jsme se pak zastavili v malém pivovaru a jako správní Češi mohli posoudit místní speciality. Moc dobře jsem si pochutnal na třešňovém stoutu.

Každý štamgast tu má svůj očíslovaný půllitr

V poslední den jsme ještě před Lukášovým odletem do Prahy vykoupili outlet u letiště v Chicagu. Nebylo moc času, takže jsem ihned vzal útokem Armani butik, kde byla většina oblečení v přepočtu 500-1000 Kč. Měl jsem v ten den Armani triko i na sobě a nějaký zhruba 13-letý hispánský chlapeček si mě spletl s prodavačem, takže mi ukazoval tepláky za 170$ s visačkou 60%OFF a dožadoval se přesného přepočtu. Řekl jsem mu, že je dost starej na to, aby si to spočítal sám. Jeho maminka se usmála, nicméně pořád tak na mě pohlížela, kdy konečně jí a jejímu synovi prozradím, kolik tepláky stojí. Jako správný krupiér jsem dobře věděl, že 4 splity na ruletě jsou 68, nicméně jsem nechal maminku vytáhnout kalkulačku, která mi stále moc nevěřila, že jsem jen pouhým zákazníkem.

Okolo 19. hodiny večerní začalo to pravé dobrodružství. Zůstal jsem sám ve třetím největším městě USA a měl jsem se od letiště dostat daleko na jih až do předměstí Munster. Žádná MHD tam pochopitelně nejede, ale dalo se dojet z centra kousek poblíž místním vlakem, který sloužil spíše pro každodenní svoz zaměstnanců do centra a zpět. Moc dobře si nevzpomínám, za jak dlouho jsem se dostal do svého AirBNB u milé hostitelky Laury, ale mám pocit, že bylo něco kolem půl 11. Nějak jsem z těch Google map nevyčetl, že už nebudu v Praze, kde mám všechno do hodiny po ruce.

Okolí domu hostitelky Laury v Munsteru

Chicago bylo sice pěkně zasněžené, ale taky tu byla pěkná klendra. Hned další den jsem se přesvědčil, že sightseeing městem při -12°C není žádné velké terno a tak jsem odpoledne raději strávil v mořském světě. Měl jsem sice bucket list tipů, kam bych se měl vydat, nicméně měl jsem dalších 5 dní volna, které jsem chtěl kombinovat jak s pokerem tak se zážitky z centra města. V mořském světě jsem byl asi před tím naposledy tak ve 12 letech, každopádně to je ten typ zábavy, který neomrzí. Říkal jsem si, že před tím, než půjdu fishky lovit, podívám se, jak si spokojeně plavou. První den jsem tedy Chicago jen tak proběhl a rychle jel na první session.

Zrovna dobrej snímek i přes tu tmu kolem

Avšak problém nastal hned další den. Z ničeho nic mne rozbolela pravá pata u nohy. Takové obtíže bych čekal u líných čtrnáctek, které chtějí zatáhnout tělocvik, ovšem já jsem se s tím setkal prvně. Bolest vystřelovala s každým pohybem a já nebyl téměř schopný chodit. V tu chvíli jsem byl skutečně vděčný za možnost strávit celý den uvnitř casina Horseshoe Hammond, protože pouhá cesta přes toto obří casino k poker roomu bylo docela utrpení.

V casinu byly někdy pěkní morousové. Hned při mém příchodu jsem jim zadělal na systémový problém. Asi jsem byl za posledních 30 let první český návštěvník, neboť jejich computer v kolonce národnost ukazoval pouze Czechoslovakia. Takhle se na mě vystřídaly postupně asi 4 recepční, každá se mě zeptala, odkud jsem, některá dokonce, zda taková země Czech Republic doopravdy existuje a dvě z nich si to snad googlily i na mapě. Sranda byla i třetí den. Tehdy jsem si šel zaplatit buy-in do turnaje a slečna odmítla uznat moji občanku. Šel jsem si tedy postěžovat za floormanem se slovy, že den předtím jsem byl runner-up ve večerním turnaji, a starý floorman mi s ledovým klidem podal chipy a vzal si ode mě buy-in. S výběrem peněz to tady taky nebyl žádný med. Jak z Česka, tak z Anglie jsem byl zvyklý, že si na kase řeknu o výběr a dostanu okamžitě hotovost. Tady jsem požádal o 700$ a slečna okamžitě vytáhla ceník a hlásila mi poplatek 22,95$. Takže jsem teda odkráčel do opodál stojícího bankomatu, u kterého jsem to měl jen za 7 babek.

Každopádně cardroom byl na pohled famózní...

Americké casino mi v lecčem připomínalo to anglické. Spousta lidí se sem chodí především dobře pobavit, například se jdou podívat na sportovní přenos na velkém plátně, a jak jsem poznal v místním all-you-can-eat buffetu, spousta afroameričanů se sem chodí především levně najíst. Zejména v sobotu večer jsem čekal asi 30 minut ve frontě s těmito afroamerickými rodinkami, mezi kterými jsem jen marně hledal pohlednou dívku zhruba v mé váhové kategorii. Co však Afroameričanky nepochytí na kráse, to se dožene na výstřednosti oblečení. Když jsem brázdil víkendové noční ulice Newcastlu, myslel jsem, že vrchol nevkusu v podání plnoštíhlých Angličanek nic nepřekoná. Mýlil jsem se. Místní chicagské křehule s vystrčeným pupkem ve třpytících se tílkách mi chvílemi kazily chuť k jídlu.

V poslední den se konečně udělalo trochu hezky a teplota stoupla na hřejivých -1°C. Nadopoval jsem se Ibalginem, sedl na vlak do centra a zkusil dojít, kam to půjde. Prášek rychle zabral a nakonec jsem mohl skoro až do pozdního odpoledne se pomalinku procházet městem a cestou si prohlédnout nejznámější turistické atrakce. Jen na žádný mrakodrap se mi nepodařilo dostat, protože se přede mnou trčel dvouhodinový waiting list. Alespoň jsem si udělal projížďku na ruském kole, odkud jsem se mohl podívat z výšky na pohledný downtown města Chicago, které obklopuje obrovské jezero Michigan.

Výhled z ruského kola na downtown (centrum)

Musím říci, že Chicago na mě udělalo moc dobrý dojem. Rozhodně jedno z měst, kam bych se někdy opět rád podíval, tentokrát bych spíše okusil noční život tohoto města. Slyšel jsem, že tu je spoustu skvělých klubů a barů ve stylu 30. let, takže někdy na jaře bych se sem určitě chtěl vypravit. Do -15°C se mi už úplně moc nechce. Tak to by bylo. Brzy zase něco písnu. Když budete mít chuť, taky přispějte do svých blogů novým zápisem. Moc rád si ho přečtu.

Cloud Gate atrakce, ke které je lepší jít v 5 ráno.

Tak se zase mějte a trochu se smějte.

[chiko]

Coby město se mi Cleveland líbil o něco více. Oproti němu mi Columbus přišel spíš jako takové městečko, kde je veškerá zábava pouze uprostřed města.

Zhruba rok zpět jsem nechápal, jak si paničky dvou hvězdných hokejistů z Columbusu mohly stěžovat na to, že je to město nudný a že po svých "mecenáších" žádají, aby na další sezónu podepsali jinde Podle fotek je to město plný mrakodrapů a vypadá prostě obrovsky v českým ba možná evropským měřítku Tak, ale asi na tom něco bude když si to potvrdil
Jinak super post jako obvykle!

[Cind3r3lla96]

Kamarádka psala, že teď tam mají o zábavu postaráno, protože se tam taky rabuje a po 22. hodině je zakázáno vycházet.

[Baker Franc]

Pěkné čtení. Připoměl jsi mi mě, když někam jedu a zkoumám si místo na google mapách a pak zjistím, že v reálu je to 10x víc, než to z map vypadá

[Cind3r3lla96]

Celý duben a květen se nesl v duchu jednoho velkého paradoxu. Lidé byli zavření doma, ačkoli venku bylo tak krásně. Přesně takové jaro, jaké je nejlepší prožít na čistém vzduchu a v okolí kvetoucích stromů. A všude bylo přitom až ponuré ticho, které jen zpívající ptáci dokázali oživit. Zvláštní podmínky pro menší online pokerový boom , který tohoto jara nastal.

V té době jsem měl jedinou povinnost, a sice napsat bakalářskou práci na téma: Reakce USA na projekt kryptoměny Petro. Těžko si vybavuji, jak mě vůbec napadlo na něco takového psát 40-stránkový výtvor. Většinou si u podobných prací vyberu to první, co mi prolítne hlavou. Každopádně bylo pro mě zvláštní nemít žádné jiné úkoly na denním řádu. Všechny bakalářské předměty jsem měl dostudovaný už na konci ledna a do červnových státnic ještě zbývalo času dost. Minulý podzim bych byl za jeden den volna vděčný. Teď jsem jich měl téměř neomezené množství. Konečně příležitost podívat se na seriál Most nebo Lajna. K tomu zdarma měsíční členství na RIO + příležitost studovat výukové materiály RYE.

Aspoň dílčí trefy na Synotu byly.

Relativně easy pokerové stoly doslova prosily o zaplnění a já se mohl zcela ponořit do online prostředí. Ale přesto mi nepřišlo, že bych se posouval kupředu. Ani ne pokerově, jako spíš osobností. Nešlo ani tak o výsledky ze hry, spíš o vlastní uvědomění si, že poker a hazardní průmysl sice mohou představovat kus mého života, ovšem nemohou být konečnou metou.

Dlouho mi trvalo, než jsem poznal, co skutečně znamená "balanced lifestyle." Věřím, že jeho naplnění je možné pouze, pokud se na něj nahlíží jako na celoživotní proces. Nelze říci, že jej někdo naplňuje lépe, neboť každý máme jiná životní očekávání a jiný stupeň orientace na přítomnost či budoucnost.

Kdo mě zná trochu víc osobně, asi ví o mojí ctižádostivosti. Málokdy dokážu být na sebe za něco hrdý, protože spoustu svých "úspěchů" považuju za průměrnost. Není sice od věci mít na sebe velké nároky, ovšem s velkými nároky roste tíha touhy po jejich uspokojení. Dlouho se tahle touha ve mně kupila. Moje okamžitá reakce vždycky byla zatnout zuby a pustit se do ještě více zarputilé práce. Steve Jobs si přece taky nevzal do 32 let ani den volna. Možná, že s jasně nastavenou vizí bych se dokázal přes vše povznést. Bohužel, u mě se tahle bublina tak dlouho rozpínala, až jednoho dne praskla.

Pár dní jsem se dost trápil, postupem času se mi ulevilo a začal jsem hledat novou aktivní náplň, která by mě dokázala opět nastartovat. Nakonec jsem si pořídil různé balíčky kurzů, včetně videí s mentoringem. Hned se ukázalo, že to byl ten správný krok. Začal jsem se učit zcela novým návykům a opustil od některých starých. V prvé řadě se snažím nekoukat na věci černobílým pohledem. Naopak se více snažím o vcítění a podívat se na věci očima druhého.

Dalším důležitým krokem byl návrat k literatuře. Dříve jsem moc nečetl, teď naopak vyhledávám a rovnou si knihy nakupuju i pro opakované čtení. V květnu jsem přečetl 3 knihy od Dale Carnegieho o mezilidských vztazích, v červnu přešel na genetiku od Richarda Dawkinse a na mořeplavecký příběh Ve znamení Kon-Tiki. Dalo by se říci, že spousta knih spolu navzájem vůbec nesouvisí, nicméně jedná se o špičky ve svém oboru. A zjistil jsem, že mě baví dozvědět se od každého něco.

Už teď mám na stolku další čtveřici knih. Všechny jsou v angličtině, tak snad nebudou moc těžké na přelouskání.
Managing Oneself - Peter Drucker
One Thing - Gary Keller
Total Recall - Arnold Schwarzeneger
When I Stop Talking, You'll Know I'm Dead - Jerry Weintraub

Jak jsem se bavil o tom balancovaném životním stylu, naučil jsem se ho rozčlenit do čtyř pilířů:
-------/////Zdraví | Bohatství | Láska | Radost\\\\\------
Každý z pilířů potřebuje neustálou péči, takže se snažím žádný z nich nezanedbávat. Něco je snazší, něco je složitější. Nicméně učím se té skromnosti otevřeně si přiznat, že v některém jsem pozadu. To ale nevadí. Nikdy nebudu tak mladý jako dnes, takže mohu ihned začít.

Zábava pro volný čas

A proč všechny ty knížky, kurzy a snaha se prosadit, když si můžu užívat prázdniny a volno od školy? Možná proto, že jsem přestal naplno důvěřovat vysokoškolskému systému. Čím dál více se mi zdá, že je to továrna na diplomy. Na soukromkách se tisknou o něco snadněji, ale nic moc víc než ty roky života vás to nestojí. Rozhodně nechci hanit VŠE, zejména svoji Fakultu mezinárodních vztahů. Ty 3 roky byly po studijní stránce moc fajn. Každopádně se mi nezdá, že bych měl důvod k oslavám.

Určitě neuvidíte fotku, na které pyšně stojím před univerzitou s bakalářskou v ruce. Už proto, že jsem ten výplod psal se vším odporem a pachutí na jazyku. A zase jsem u toho zpět. Mám radost za ostatní, kteří jsou nadšení, že dokončí školu a mile rád bych jim udělal památeční snímek. Sám bych si o něj neřekl, protože pro mě zkrátka není kompetitivní úspěch něco, co každoročně dokáží desetitisíce dalších. A zatímco si ostatní během státnic kousali nehty, jestli si nevytáhnou špatnou otázku, já se svojí sportovní taškou netrpělivě sledoval hodiny, abych především stihl od 4 odpoledne shuffle dance trénink. A stihl.

Ještě tu je jedna taková nepříjemnost. Někdy v únoru jsem si řekl, že už je mi jedno, jak vypadám, protože hlavní je se cítit dobře. Tělo bylo v tu dobu zvyklé na pravidelnou sportovní aktivitu, která se ale s příchodem krize minimalizovala. Moc jsem to neřešil a jedl, na co jsem měl chuť. Loni jsem měl v červnu zhruba 75kg na 181cm. Tenhle červen jsem šel na hranici 91kg. Ani mi to nevadilo, což byl drobný důkaz toho, že jsem opustil od povrchního sebenahlížení. Krok kupředu. Jenže už nezapnu kalhoty, 70 % triček můžu vyhodit a ke státnicím jsem musel jít na lačno, abych na sebe natáhl byznys oblek, a nemusel sáhnout po nablýskaném kvádru z tanečních. A taky už mi procházka po beskydských kopcích dělala docela potíže.

Už zase jim trochu spořádaně.

Nevadí. Co jde nahoru, půjde taky dolu. Pořád mám trumf, který má zhruba 8GB a jmenuje se Insanity Workouts. Jakmile jsem měl prostory, už mi nic nebránilo začít. Neřekl bych, že to dělám nutně proto, abych zhubnul. Dělám Insanity Workouts pro ten pocit, že si sáhnu na hranu svých fyzických možností. A taky abych si potvrdil, že mentálně jsem pořád silnej.

Insanity je totiž především o hlavě. Trénink už nějak odjedete. Jestli na 100 %, 70 % nebo jen 50 %, to už se odvíjí i od ostatních faktorů. Pointa je v tom dokázat se přinutit každý den začít. 6x týdně po 9 týdnů.

A proč jsem svůj příspěvek do blogu pojmenoval zrovna takhle? Trochu mi to nedalo a reaguju tak na zmínku čtenáře fóra, který hlásal, že jsem z pokeru nikdy žádné skutečné peníze neviděl. A já mu dám za pravdu. Se svým lifetime ušmudlaným 1M+ v CZK z živých turnajů bych asi holku z Tinderu nesbalil. A jediná trofej z Showdownu pořád leží osamocená v krabici mezi nikdy neotevřenými učebnicemi z prváku. Něco mi ale říká, že si na ty peníze časem sáhnu. Stejně tak usednu na finálový stůl v King's. To už je variance. Podle mého to přijde v ten moment, až budu dobře vědět, jak s případnou výhrou naložím. A doufám, že to bude tehdy, kdy mě i jiné, než jen první místo, naplní pocitem úspěchu.

Zase se ozvu.

[PJAY]

Vyborne.
Spravne.
Konecne.

Ten detail, ktery z toho postu citim, ti podle me proste chybel.
Ted uz se muzes zastavit jedine sam.

Nice post

[Evka]

Přijde mi, že jsi na sebe pořád příliš náročnej.
A celkově - nevím, jestli je dlouhodobě ta správná cesta chtít být nutně v něčem nejlepší .. protože když se to nepovede, bylo to celý špatně?
A když se to povede, je všechno skvělý?
Pořád za tím nějak vidím to srovnávání se s ostatníma, kterýmu dlouhodobě nefandím.

Ještě - kde jsi, prosím tě, našel to rozdělení do 4 pilířů?

V každým případě držím palce
A ten diplom bych až tak nepodceňovala