Yeep
Nejenom trénink ale být v momentu. Vůbec si jakoby stihnout uvědomit ze hraju poker
ze mám to štěstí být zde vůbec.
Hodnekrat za svoji kariéru jsem proste začal zapínat stoly hlava nehlava a proste klikat.
V podstatě meditovat u stolu. Vnímat jak vidím ostatní hráče, představit si jejich mysl, představovat si jak asi oni vidí mě u stolu a plno dalších věci které se daji uvědomit. Zjistit ze vlastně je úplně jedno kolik odehraju volume dokud budu hrát při takovém vědomi. Samozřejmě je asi zbytečne hrát hodiny 1 stůl jeden stůl. Ale najít si ten balance a být si vědom ze stále takhle přemýšlím.
Vždycky jsem měl nejlepší výsledky když jsem si tyto věci uvědomoval. Vždycky když jsem měl větší pauzu od pokru tak prave jsem to cítil jinak.
A neuvěřitelně jak se dá sklouznout do toho ze se za něčím ženu.
Je potom velmi těžké kdyžtak přijdou výsledky zůstat na svoji cestě a citit a myslet pořad stejně. Zůstat za smyslem proč hraju poker. Velmi lehké nechat mozek upnout na ten pocit hoturnu a vyhravani. Potom když přijde downswing člověk ten pocit hledá a zapomíná ještě víc proč hraje a honí pořad ten upswing zpátky. Kolikrát ste si řekli “to by bylo tak super kdybych teď dohnal ev zpátky”?
