Baker: Sweet 30s

[Baker Franc]

images (2).jpeg (31.89 KiB) Zobrazeno 2891 x

Tak prázdniny utekly jako voda, povzdychnu si, sedíce na letišti v Melbourne, pozorujíc probouzející se ranní ranvej skrz velké okno odbavové haly. Půlka mě by chtěla zůstat navždy .. obklopen mrakodrapy, skvělou kávou, daily grinděním live MTTček, postranníma uličkama Melbourne, kde se člověk může pohodlně zatoulat a narazit na hudbu, barvy a krásné vůně. Obklopen úžasnými restauracemi, hotelovým apartmánem s obrovskou postelí a dechberoucím výhledem na město, skrytými bary plnými sofistikovaných drinků, parkem, kam chodím běhat. Osvětleným nočním městem, které tak ambiciózně vibruje a probudilo ve mě spoustu inspirace a úžasu. Moje druhá polovina se už nemůže dočkat na domov. Na Zéland. Na lesy, hory, přírodu, na náš život v komunitě, na tváře přátel s nimiž sdílím vše. Na plavby lodí, pořádnej déšť, výpravy do neznáma.

Původně jsem měl v plánu nagrindit víc, než 30 turnajů, pravidelně updatovat blog, postovat vám zajímavý handy (a že jich bylo) a kromě toho Vás zahrnout haldou fotek, příběhů a vším, co se v Melbourne děje. I k mému osobnímu překvapení, jakoby to bylo včera, co mi začaly prázdniny, právě se vracím zpátky na Zéland bez jediného blog postu, poskrovnem fotek v telefonu, 15k$ v kapse (doslova ) a klidným úsměvem na tváři, hledíc malou kukaní letadla ven na obláčky a Tasmaské moře pod námi. Snad už jste si tedy mohli namalovat obrázek a nemusím ani podotknout, že jsem měl absolutně nádhernej čas.

THE STORY
Je večer pátého Června, přistáváme v Melbourne. Z letadla vyběhnu natěšenej jak malej Jarda na prázdninách. Dostávám hned roast od imigračního úředníka. Kdo moc necestujete, garantuju, že je to mimo vaší představivost tohle mají USA, Austrálie a Zéland společný. Absolutně absurdní výslech, kterej se nese v duchu "tak co ty socko z východní evropy, přicházíš sem nelegálně emigrovat a pobírat naše benefity co". Absolutně směšný otázky, že si člověk připadá jak když má pas odněkud z Afriky mě vždycky dostanou do kolen obzvlášť v zemi bez novodobý historie, dobytou, rozkradenou a zdrancovanou imigrantama vyslýchanej nějakým Indem, co dostal rezidenci 5 let nazpátek. A korunku tomu nasadí, když mi bere elektronický otisky prstů .. well done bro, můj pas (kterej je mimochodem v chartu výš než Zéland a Austrálie) má biometrický údaje už v sobě ale zřejmě tady v tý prdeli ještě nemáte stroje co by to načetly..

Sedím v hale, koukám do podlahy a hledám UBER na mobilu. Někdo v dámskejch botách stojí přede mnou špičkama ke mě a úplně nepříjemně mi narušuje intimní prostor. Po 10 vteřinách to nevydržím a zvednu hlavu. Stojí tam Francesca. Vypadá pořád stejně hezky, jako před rokem když jsme se naposledy viděli. Zdržela se na pár dní a bylo to moc fajn.

Pronajal jsem si hotelovej apartmán přímo u casina a musím říct, že lokace je úplně geniální na první prozkoumání Melbourne. Přímo v centru všeho dění. Kávová kultura v Austrálii je neskutečná. Nebudu lhát kamarádi, je třeba třídit zrno od plev i tady, ale když člověk ví kam jít ... to snad musí bejt ta nejlepší káva na světě pomyslím si při prvním doušku. Kafíčka mi tu zachutnaly tak moc, že momentálně kafe nepiju vůbec, jelikož jsem se párkrát docela nepříjemně předávkoval až se mi ruce klepaly

Co se týče pokeru, casino Crown v Melbourne je největší casino na jižní polokouli, upřímně 70% z toho jsou obchody, restaurace, bary, hotely atd.. Samotný casino zas až tak velký není a poker room jakbysmet. Tak po mých 11 letech hraní pokeru jsem docela odvážně a trochu nejistě naskočil do zatím nejdražších buyinů co jsem kdy hrál 150$ - 350$, jeden 550$ a jeden 1100$ s tím že mám super safe bankroll a I kdybych bustnul všechno, co budu hrát, víceméně se nic neděje.. Turnaje se hrajou každej den 2x. 60$ turbína v poledne, kde je ovšem 12$ rake, 5k chips a rychlý levely, člověk je poměrně rychle v pushfoldu. Zahrál sem si jich jen pár for fun a je to dost varianční no, ale hrajou to moroni, docela by mě i zajímalo, jaká se tam dá udělat winrate .. asi nic světobornýho s tím rakem.

Večer je každý den v týdnu věnován jinému turnaji. Megastack, freezeout, turbína, nebo shot clock. Co bych chtěl podotknout je docela pochybná kvalita dealerů, kdy tam nejspíš často rotujou lidi, někdy dostanete úplně super dealera a někdy retarda co ani neumí rozdat karty, takže zahrajete o 10 hand za hodinu míň. V kombinaci s občas dost pochybnou neprofesionální organizací a pochybnejma floormenama a vysokým rakem (120+30, 160+40, 140+35, 300+50) to ústí k závěru, že jsem od největšího casina na jižní polokouli čekal teda mnohem víc, obzvlášť s tím rakem by člověk čekal nějakej rozumnej servis...

Pole je velký od 60 do 110 lidí průměrně. Vyšší buyin = víc "regů", kdy to fakt musím dát do uvozovek po poslední zkušenosti, kdy se mi pán, kterej hrál naprosto kompetentně celej turnaj doslova vyblindoval (neodehrál ani jedinou handu) na final tablu z bigstacka na úplnýho 3bb shorta. Což teda rozhodně nebyl můj problém. Hrál jsem to jak 15$ sitka a musím hrdě přiznat, že jsem ani jednou nebyl moneyscared v ITM, prostě bezcitnej pushfold, což beru za velkou výhru už samo o sobě, když člověk zvyklej hrát 7$ sitka odehraje doslova tisíci dolarový payjumpy naprosto technicky bez ohledu na čísla. I deal v heads-upu jsem 2x odmítl proti nějakýmu randomovi (a v obou případech skončil druhej .. no co se dá dělat to je život). Co mají ovšem lidi za obrovskej leak (a i místní regové musím říct), tak to je ICM.. Některý lidi absolutně mimo.. To já si v pohodě zahodím JJ button vs bb bigstack proti bigstackovi se shortama v itm, protože prostě vím že se to tam nevejde a naopak jako chipleader to tam kulim hlava nehlava .. ale některý ty kluci co to tam předváděli, to byla tragédie. Což je taková pozitivní message, že vlastně nejtěžší je se na ten final table dostat a pak už to jde samo (pokud má člověk chipy).

Ale abych to uvedl na pravou míru, tak některý lidi proti kterejm jsem hrál, obzvlášť v tom talířáku, se mnou neskutečně cvičili. Člověk si hned uvědomí, že je v prdeli a nic s tím nenadělá, když hraje proti někomu, kdo je o spoustu levelů výš. Samozřejmě mých 30 turnajů nevypovídá vůbec o ničem, ale pokud se jednou naseru v práci tak, že to rage quitnu, asi bych si zajel do Melbourne trochu pogrindit a zjistit jakou můžu mít winrate. Co se týče práce, tak jsem povýšil, mám více zodpovědnosti jak organizačně, tak i vaření. Moc mě to baví, je to skvělá průprava na vlastní podnikání zpátky v česku (possibly) a vlastně žiju v panenský přírodě, což se taky musí započítat do benefitů. Když to vezmu kolem a kolem, za míň, než 100 000$ ročně bych dneska poker fulltime nehrál poněvadž by to byla ztráta času.. Když vezmu v potaz všechno to cestování a ty virgule co tady s kamarádama provádíme (a který mám zdarma díky práci..), to taky něco stojí žejo.. Ale určitě jsem získal motivaci znova si nainstalovat Stáry a občas pinknout heads up nebo nějaký MTT a hlavně analyzovat handy, což mě vždycky dost bavilo. To by bylo z hlediska financí tak vše. Jako poslední bych rád podotknul bustnutou kvaldu na Aussie Milions. Byl to moc pěknej turnaj, za 500$ možnost balíčku na 3 eventy včetně mainu, hrálo nás to 210, prvních 10 bralo. Tak zase příští rok.. Aspoň se nebudu muset v Lednu nikam vláčet letadlem..

THE STORY 2
Asi po 2 týdnech přijíždí můj Australskej parťák do každýho zločinu Charmaine. Společně podnikáme legendární tour po skrytejch barech Melbourne, kam se člověk dostane přes síť neoznačených dveří na dvorku za nouzovým východem místního bistra, postranní temnou uličku v centru města, kde jsou jsou jen koše, odpadky a nic .. či skrze fake telefonní budku. 5 měsíců jsem neměl ani kapku alkoholu. Skrytý bary mě naložili do láku těch nejlepších koňaků a sofistikovaných koktejlů, co jsem kdy měl. Netřeba podotknout že stovky dolarů lítaly vzduchem jen to hvízdlo. Úplně mě to občerstvilo. Ráno sem se probudil znovuzrozenej, jak jarní kytička.

Z těch prezentovatelnejch věcí, co jsme prováděli bych rád zmínil cestu po Great Ocean Road. Pronajali jsme si auto v půjčovně a vyrazili na několikadenní ikonickou cestu po jižním pobřeží Austrálie. Otevřela se mi tak poprvé v životě dechberoucí Australská krajina, samozřejmě jsem si mimo jiné neodpustil průzkum do pravý džungle, potkal divoký klokany, ptáky emu a koalu. Jednu noc jsme strávili v divočině na majáku jménem Cape Otway, úžasný historický místo a velice důležitej radar mapující popřípadný obléhání za druhý světový války Němcema a Japoncema. Osobně jsem teda netušil že válka měla tak obrovskej vliv na úplnej jih světa ale sehrála zde hlavní roli ve formování spojenectví Austrálie a Nového Zélandu, který by odděleně byly úplně v prdeli a tak jsou to dnes vlastně propojený trhy a ekonomiky. Občani jedné země můžou svobodně žít a pracovat v té druhé a docela snadno i získat občanství. Jednu noc jsme taky strávili v moc pěkným pobřežním městečku Port Fairy. Místní buranov se ukázal jako idylické městečko na usazení se. Překvapil naprosto zabijáckejma vejcema benedikt s uzenym lososem a tunou holandský omáčky k nedělní snídani. Taktéž Salted Caramel Popcorn Martini můžu směle nominovat na nejlepší drink vůbec, co jsem kdy měl. Když k tomu připočtu naprosto omračující rybí tacos v místním obyčejným Mexickym bistru, který nabídlo ovšem tak autentický chutě, nechybělo málo a zůstali jsme v Port Fairy dodnes.

images (4).jpeg (40.41 KiB) Zobrazeno 2891 x

Co se týče jídla všeobecně, za poslední roky, co cestuju, jsem sežral kde co a utratil už tak docela horentní sumy ale hlavně poslední období mýho života už se neštítím utratit za jídlo prakticky jakoukoliv částku, pokud je to teda za odpovídající zážitek. To nás přivedlo do fine dining restaurace Lumê přímo pod centrem Melbourne. Tam mi teda spadla čelist. Nejlepší žrádlo ever! Absolutně nesmyslně agresivní chutě, neuvěřitelně propracovaný menu o 9 chodech, každej doplněnej alkoholem k párování. V půlce už sem byl tak na šrot, že jsem se ptal sám sebe v zrcadle na záchodech, jak vlastně tu druhou půlku večera ustojím. Začali jsme jíst v osm večer a v půlnoci se táhli ulicí domů, nakalený jak vrata od chlívku, přežraný k prasknutí a já o 15 000 Českejch lehčí. Absolutně nejlepší žrádlo mýho života.

Taky bych rád zmínil trhy v Melbourne, který operujou několikrát týdně, dá se sehnat i spousta bio ovoce a zeleniny za docela přepal ceny. To teda zlatá Anglie. Ale chuťově super. Až na jahody, ty mě teda dost zklamaly. Ani z půlky né tak dobrý jako od maminky ze zahrady. Zélandský třešně jakbysmet. Je to hnus chemickej nafoukanej bez chuti. Chudáci lidi že to musej žrát a myslej si, kdoví co nejedí za dobroty

FB_IMG_1548848158344.jpg (46.62 KiB) Zobrazeno 2891 x

FINAL CHAPTER
Tak jsme zase o jedno dobrodružství bohatší. Protože tenhle blog sepisuju už asi 3 týdny, mám za sebou právě 14 dní práce a zrovna sedím v autobuse do Queenstown na dny volna s kytarou, trošku brnknout na ulici a rozdat lidem radost. Na hudbu jsem poslední období docela lenošil, takže žádnej drastickej progres, jen si to tak pobrnkávám.




Dobrá zpráva je, že mě to v práci moc baví a máme teď zimu, takže je to úplně vyklidněný a chill. Akorát dneska sme dělali 30 lobsterů pro VIP ale jinak je to šolíchačka all day every day. Za 2 měsíce nám začíná nová sezóna, tak uvidime, co přinese. Sám jsem zvědav kam mě to zase zavane. Mějte se tu pěkně klucí a holky, budu moc rád za zpětnou vazbu či diskusi na téma live grind MTT, jídla, kávy, nebo mi klidně napište jen nějaký sračky, já si rád počtu

[/size]

[rudolf]

Wow... Pekaři Franto!

Superlativní fórum!
Krásně se to čte, zvlášť když člověk sdílí některé vzpomínky (místa) s tebou. Úžasné čtení, poučné, zábavné, inspirující.
Díky za Tvoje příspěvky a odvahu se s nimi podělit. Za mě tedy thumb up, přeju Ti jen to nejlepší a budu číhat na každý tvůj další report. Jen prosím častěji!!!!!!!!

Mě tohle fakt baví.......

[Baker Franc]

first things first

... Za mě tedy thumb up, přeju Ti jen to nejlepší a budu číhat na každý tvůj další report. Jen prosím častěji!!!!!!!! Mě tohle fakt baví.......

Děkuji Rudolfe, jak sám vidíš, tak pravidelný postování a odpovídání na komenty není poslední dobou moje silná stránka ale jsem rád, že se ti posty líbí. Cheers mate




Čau kulišníci.

Tak včera sme zdemolovali celou basu Double-Berry homebrew, co holky navařily minulý léto a o půlnoci jsem totálně zlitej uvařil nejlepší jehněčí steaky svýho života ( dramaticky a drasticky utopený v bazénu másla, čerstvýho rozmarýnu, soli, pepře a padesáti stroužků česneku) z čehož jsem si odnesl pořezanou ruku a hřejivej pocit na srdci, když jsme to s kámošema uprostřed noci žrali a všichni jsme věděli, že to je totálně mega. Tak jsem si ráno sedl na loď s kafíčkem v ruce, svezl se na cruise po tom našem Fjordu a řekl si, že bych pro vás něco naťukal do notebooku.
Jak bych začal. Dostal jsem room upgrade. Yahooo. Před pár týdny. Mám teď vlastní záchod, koupelnu, krásnej útulnej pokoj za hubičku a hlavně úplně super sousedství, kde se dějou samý skvělý věci, voní to tam jak na zahrádce a všichni se tam máme strašně rádi. Povlečení mám samozřejmě načechraný a připravený pro všechny osamocený krásný slečny v nesnázích, co nebudou mít kde složit hlavu, když se smrákne.

Musím říct, že sem se docela vyvařil, hlavně během posledních pár měsíců, co dělám mezinárodní bufet. Měl jsem možnost porovnat moje schopnosti s minulým rokem, protože jsme opět začali dělat snídaňovou cruise v 9 ráno, což je mimochodem nejkrásnější cruise vůbec. Vidím to v jasných barvách, že jsem prošel obrovským progresem. Jsem mnohem rychlejší, organizovanější, sebevědomnější a hlavně vůbec nestresuju a věci, který by mě před rokem totálně vyvedly z míry ( jako vařit snídani pro 30 lidí a dozvědět se, že to je vlastně 90 asi tak 10 minut před otevřením kuchyně a poraď si), mě teď vůbec neohrožujou a dokážu to ustát s klidnou hlavou. Nevím, jestli jsem to někdy zmínil, ale součástí našeho ubytování je jídlo zdarma. Je to takovej míň fancy sklad, co znáte z Master Chefa, kam si zajdeš z košíkem a zadarmo nakoupíš maso, zeleninu, ovoce, suroviny na pečení, ořechy, koření, bylinky, zmrzliny a kdovíco ještě.. To nám kuchařům tady umožňuje naprosto volně experimentovat s receptama i doma po práci a musím říct, že není ojedinělý, že se po práci sejdeme doma ve velký kuchyni, otevřeme cider, nasadíme pořádnou hudbu do repráků a zavaříme naprosto všechno, co si jen můžete představit. Idylka jak s Americkýho sitcomu.

I k mému velkému překvapení, studuju poker jak šílenej. Čtu teď Hru za Hrou od Guse Hasena (já vim trochu oldschool, ale dá se ), Expert Heads Up No Limit od Willa Tiptona, sleduju hodně výukovejch videí na HUSNG a tak. Vlastně se teď věnuju studiu pokeru na denní bázi i když jsem za poslední 3 roky neodehrál online ani jedinou handu, docela vtipný co ale šíleně mě to baví. Nepamatuju se, když jsem hrál poker fulltime, že by mě někdy takhle moc bavilo studovat, analyzovat handy a statistiky a úplně se do toho zažrat. Konečně je to opravdovej koníček !!

Za poslední měsíce se toho děje v mým životě fakt hodně a o dramatické změny o 180 stupňů není nouze. Jako je mým už klasickým zvykem, tenhle blog píšu kousek po kousku po dobu několik týdnů, což má za následek, že věci co popisuju jako aktuální jsou už několik týdnů „expired“ a rozpoložení ve kterém jsem rozepsal určité řádky je tu a tam a ty samé řádky dokončuji v rozpoložení úplně jiném.

Tak třeba teď sedím v autobuse jedoucím krásnou krajinou deštnýho pralesa, 5 dní volna předemnou a zítra brzy ráno let do Wellingtonu, kam letím úplnou náhodou za holkou, kterou znám osobně sotva 2 týdny a strávili jsme naživo asi tak 3 hodiny konverzace a teď tam jedu, abych u ní zůstal na 4 dny, přičemž letenku jsem booknul úplnou schodou okolností. (Little update: je pátek 9 ráno, šla do práce, blog dopisuju s kafíčkem u ní v posteli. Pokerstars mi dali konečně po 2 měsíčních tahanicích se supportem Novozélandskej account, mám v plánu hrát můj první Sunday Milion brzy . Fun fact: Na Zélandu se hraje Sunday Milion v 7 ráno, takže člověk stráví celou Neděli jeho grindem a večer pohodička na pláži)

Minulý dny volna jsme s Charmaine letěli do Nelsonu. Žili jsme v chatičce na pláži, probuzený před úsvitem zpěvem tisíců ptáků a vlnama oceánu, co si hravě plujou po pláži před tím, než se ztratí v neznámu. Vstoupilo mi do života spoustu nových přátel, pár lidí zmizelo v nenávratnu a pár přátelství, co jsem měl doposud se úžasně prohloubilo do něčeho, co člověk může označit za skutečně výjimečné. Snad i po letech, až budu číst tyhle řádky, mi naskočí úsměv na tváři při vzpomínkách na všechno krásný, co jsme tu zažili.

Dávám dohromady jídla pro svojí restauraci / bistro. Víceméně je to takovej výběr z těch mých uplně nejoblíbenějších. Píšu si to do bloku a pak to neustále do kola vařim. Jak už jsem říkal, tam u nás je výhoda, že máme neomezenej sklad, takže když chci mermomocí trénovat nějakej talíř, můžu po práci vařit úplně ten samej chod každej den a máme tu i spoustu hladovejch lidí, takže to ani nemusím do kola pořád jíst. Na posledním road tripu jsme opět dali nějaký fine dining sessions, tak mám opět obrovskou inspiraci co se týče jídel a hlavně vím uplně jistě, že jídla ve kterých jsem sebevědomej dokážu uvařit stejně dobře, jako nejlepší bistra a restaurace tady. Tak například snídaně a brunch jsem jedl na těch úplně nejvíc fancy místech co tady vůbec jde a vím s naprostou jistotou, že to dokážu líp (protože to dělám každej den v práci a lidi to baštěj jak šílený). To je jedna z věcí, co se mi tady líbí, že ta laťka, co se týče kvality ja nasazená tak vysoko, že se člověk úplně automaticky vytrénuje na vysokej standart a cokoliv nižšího je prostě neakceptovatelný. S takovým přístupem a pracovní morálkou se pak vrátit na nějakej slabší trh a neuspět, to si snad ani nedovedu představit..

Co se týče kytary, tak brkám každej den. Ještě nemám jasný plány na příští prázdniny, ale pokud vše půjde hladce, rád bych si vzal alespoň 3 měsíce volna a jel opět do Melbourne a strávil to fulltime buskingem + grind MTTs. Možná WSOP ve Vegas (chuť, čas a bankroll by byl, jen ta disciplína studovat pravidelně jestli mi vydrží ). Možná se na to všechno vyserem, koupíme si s Charmaine campingový auto, psa a budeme jen roadtripit Novej Zéland, nebo uděláme kolečko po Austrálii. To by se mi líbilo. Vstát si pěkně na desátou někde u jezera, jít si zaběhat, pinknout nějaký MTTčka na stárech, uvařit rustikální oběd co dům dal, odpoledne strávit hraním na kytaru a večer čumět na hvězdy a tlachat o blbostech.
Nejlepší na životě je, že si člověk může dělat úplně cokoliv chce. Jen se toho nebát, trošku se kopnout do prdele a jít si za tím.

Když jsem byl malej, doma se mi furt posmívali, že sem snílek a že si to maluju moc růžově. Dneska je mi 29, procházím se v gumovkách po pláži a pozoruju slunce nad horizontem, o dnech volna si lítám do Austrálie, Japonska a kdekoliv po Zélandu se mi zachce, mám tu nejepší práci jakou jsem kdy měl, která mě baví tak moc, že i po dvou letech nadšeně vyskočím v 6 ráno z postele a pískám si ve sprše. Našel jsem tu nejlepší přátele, domov a rodinu se kterou jsem za poslední 2 roky zažil všechno možný i nemožný, představitelný i nepředstavitelný. Konečně jsem přijal sám sebe a život tak jak je. Jsem klidnej a žiju v míru. A jak jsi tak jdu po tý pláži, někde hluboko vím, že jsem doopravdy šťastnej. Že si to zasloužím. A že jsem za to moc vděčnej.


FOTOPŘÍBĚH:

Snídaně na pláži. Není nic lepšího na světě, než se probudit do zpěvu ptáků sedících v palmách a šumění moře, posadit se na terasu na sluníčko a jentak si brknout ukulele, projít se bosí v trávě, jentak brouzdat životem, popíjet kávu a pak si dát skvělej toust na chlebu z podmáslí s divokou rukolou, žervé, uzenym lososem, avokádem a rajčátkama.

Sushi odpoledne s Asiatama. 3 holky z Malajsie, 1 Tajwanec, Manželé z Koreji, 2 holky z Filipín a bílej kluk z východní Evropy reprezentující Czech Republic, ovšem s oslňujícíma schopnostma používat čínský hůlky tak perfektně, že je okamžitě přijmut do smečky.

Po mrazivý deštivý noci v chatrči uprostřed lesů a bažin, ráno vykouklo sluníčko. Občas se sbalíme s mýma nejmilovanějšíma a na 3 dny se absolutně ztratíme někde v lesích kombinace Česka, Austrálie, Ameriky a Británie se vlivem času prokázala jako neporazitelnej combobraker

Víkendový brunch s mojí šéfovou Rylynn. O dnech volna se nebojíme nechat pracovní lodní povinnosti doma a vyrazit na průzkum trhu do nejlepších bister v okolí. Rylynn je skvělá pekařka a bude mít na starost pečení v našem bistru, co si společně otevřeme. Už jsme si na to podali ruce. $$$

Půlnoční dovádění v Queenstownu. Cenzurováno

Momentka z Kepler Tracku. Jeden z Great Walků nového Zélandu. Díky známostem máme možnost s naší partou chodit všechny great Walky prakticky zdarma či velmi levně. Za ty 2 roky, co tu žiju jsem si užil na Zélandu nejeden dechberoucí výhled

Rātā - nejlepší restaurace v Queenstownu. Delikatesní jídlo. Večer jsme otevřeli objednáním čtyřech rozdílnejch koktejlů (pro 2 lidi) ještě před tím, než se stačili rozkoukat. Až se na nás přišli podívat na plac z kuchyně, co to tam sedí za bláznivý kokoty prý žijeme jen jednou

Náš domek na pláži. Klid. Pohoda. Relax. Ráj. Jedním z mých dlouhodobých životních cílů je pořídit si bio farmu a zasadit spoustu ovocnejch stromů a nadělat si spoustu dětí se spoustou holek a pak s v tom krásnym bordelu v klidu dožít pod rozkvetlym třešňovym stromem. Sounds like a plan

Stewart Island. Moje absolutně TOP nejoblíbenější místo Nového Zélandu

Párty na lodi. Poslední rok nepiju často, ale když jo, táhnou mě domů zlitýho jak psa. Netuším, jak se mi povedlo ani jednou nezaspat do práce, ale pokládám to za jeden z velkých životních úspěchů.

Mějte se tu pěkně uličníci. Dávejte 3 barell bluff jen tam, kde víte, že Vám to složí
Baker

[Evka]

Hele, kdyby byla na Arene soutez o nejlepsi post ever, tak tenhle by u me s prehledem vyhral
GL pri hre, buskingu a cemkoli.. a at se ti na Zelandu dari!

[fnufnucunik]

Když to čtu tak si říkám škoda, že jsem ve 20 neměl odvahu něco takového zkusit.....

[Baker Franc]

Posledních půl roku, jakoby se uhrálo v kouzelný kouli kartářky Jolandy. „Hodně budeš někde.“ Někteří z nás uvízli doma v betonový džungli či na vsi s pejsky, kozičkami a telátky. Někteří uvízli na vzdálených ostrovech uprostřed moří bez možnosti se dostat domů, na místech, kde je i jakákoliv ambasáda a byrokracie krátká. Já jsem díky bohu uvízl v Austrálii na Sunshine Coast. V krásným bytě přímo na pláži, obklopen přáteli, skvělou kávou, spíž narvaná Asijskejma specialitama a kořením. Všude po kuchyni se válí tropické ovoce a vesele si dozrává. Mučenky, pomeranče, manga, papájy, cherimojy, limetky, banány, melouny, ani to už nemám kam dávat.

Mojí hlavní náplní je vstát ráno ve 4:30. Za tmy naložit surf do auta, vyzvednout si kávu mocha s bílou čokoládou u pana Žirafy, dojet na pláž Noosa a za východu slunce surfovat její vlny. Taky ráno chodím často běhat, kolem šesté a sedmé když slunce ještě tolik nepálí. Pak si vždycky vyšťavim velkej ovocnej džus, srkám si to na balkoně a říkám si, jak je život skvělej. Dělám vše, co mě baví a na co jsem při práci neměl čas. Sunshine Coast je moc krásná destinace známá spíše jako prázdninová destinace pro staříky v důchodu. Mám skvělou průvodkyni, která tu vyrostla, takže o prozkoumávání okolí není nouze. Hraju hodně na kytaru, plavu v moři, v bazéně, lezeme po horách, děláme Aussie BBQ v parku. Jezdím po ovocnejch a farmářskejch trzích. Věnuju se meditacím, půstu, seberozvoji. Sleduju Chef’s Table na Netflixu. Občas vařím večeře pro přátele. Profi kuchyň mě teda dost chybí musím říct. Jsem rád, že si konečně můžu odpočinout od vaření. Ono po 2,5 letech v kuchyni pro jednoho zaměstnavatele to člověk fakt už potřebuje. Dost mě překvapilo, jak rychle a jak moc mi vaření začalo chybět a dávám si dost záležet, abych neminul ani jednu příležitost si zavařit. Zítra dělám na brunch pro přátele vejce benedikt. S uzenym lososem a udělám k tomu pěkně hustou holandskou omáčku do který namíchám kopr a všechno v tom poctivě vykoupu. Nějaký roasted mushrooms na másle s česnekem, rozmarýnem, tymiánem tam taky zatancujou aby se neřeklo. Moc mě oslovila Aussie kavárničková kultura. Je to úplně jinej svět i v porovnání se Zélandem. Obrovská inspirace co se týče stolování, brunchů, kávy, pohostinnosti a celkově životní styl kolem toho. Našel jsem tu spoustu věcí, co můžu využít pro svoje podnikání

Chtěl jsem si zahrát ten výroční Sunday Milion, ale bohužel v celý Austrálii je ban na online poker. Tak hraju aspoň na ukulele, aby se neřeklo. Doufám, že jste klucí a holky všichni v pořádku a máte se pěkně. Docela by mě zajímaly vaše příběhy, jak přečkáváte tyto časy, neváhejte přispět do komentů. Podařilo se mi sem dostat neuvěřitelnou schodou šťastných náhod, kdy jsem šestého ledna takhle z lehka po novém roce dostal depresi. Všechno mě tak nějak sralo, tak jsem si dodal kuráž a podal výpověď, že se jako posunu někam. Do toho bum, měli jsme heavy rain u nás v deštném pralese. Uplně to rozrubalo silnici a ze dne na den jsme přišli o všechen turismus. Moje busy práce se proměnila v úplnej ráj. Párty a grilovačka každej den a za všechno jsme placeni jako běžně díky našim smlouvám. Deprese byla ta tam. Řekl jsem, že teda výpověd dávat nemusim, ale chci si jít po svejch aspoň na půl roku a pak že se uvidí. Oni, že super, že si mě nechají a že teď můžu vyletět z hnízda kdykoliv chci a v Září uvidíme co a jak. Tak napíšu svojí nejlepší kámošce jestli chce bydlet společně na pláži a ona že jo, že sežene super byt. Bookuju let na šestnáctého března. V zápětí mi volá, že máme super byt už sedmého. Přebookovávám letenku jen 3 hodiny později po koupi originální a hned mě kasírujou 100$ za změnu, tak se úplně naseru. Letím sedmého a zjišťuji, že v Austrálii opravdu není toaletní papír!! Za pár dní BUM, Nový Zéland zavírá hranice a týden na to absolutní karanténa. Tak jsem měl bejt původně uvízlej v prdeli na konci světa bez internetu, telefonu a práva kamkoliv jet na aspoň 4 týdny a místo toho si tu surfuju na vlnách a opaluju tu svojí bílou pokožku na krásnym 32 stupňovym sluníčku. Jak se říká, everything is happening for a reason.

Tak v červenci mi bude 30. Pomalu přemýšlím do čeho půjdu až tahle pohroma bude u konce. Pokud bych se měl chuť vracet domů, určitě bych si chtěl otevřít Bistro v Praze. Myslím, že přesně v bodě, kdy tohle šílenství skončí je úplně nejlepší čas se do něčeho pustit, obzvlášť v hospitality, kdy u nás bude trh pěkně pročišťen (bohužel trochu smutný, ale to je život..) a hladovej po růstu. Know how, zkušenosti a sebedůvěru mám. Kdyby si chtěl někdo zainvestovat, jak finančně, tak dovednostma, dejte vědít. Hlavně PR, Reklama, Marketing, Social media, Design, Grafika a podobné kulišárny. No nutno podotknout, že teď mám prázdniny a opravdu se nikam netlačím, takže pokud mi takhle bude dobře, klidně mě můžete za půl roku najít stále se válejícího na pláži a vůbec ani nebudu mít pocit viny, že nic nedělám Ale pokud bude návrat, pro co se rozhodnu, rád bych do toho docela rázně naskočil. Vzhledem k tomu, že trh se podle mě vzpamatuje docela rychle a doba krize je právě dobou, kdy lze vyjednat super podmínky, bude si to žádat docela agresivní zákrok.

Další možnost je vrátit se na Zéland, což je rozhodně můj druhý domov a absolutně to tam miluju a rád bych se do budoucna v longrunu dopracoval do módu půl roku Zéland/Austrálie a půl roku Evropa. Ještě mám 5 let na to claimnout Work and Holiday víza do Kanady, tak na to taky možná dojde, kdoví.

Poslední roky jsem měl všehno nalajnovaný a naplánovaný do detailů. Všechny ty představy jak člověk chce mít život uspořádaný a co je vlastně prioritní a kde a jak co a jak to bude a pak je najednou všechno jinak. Život se pořád vyvíjí a nikdy ani nevíme co nás vlastně čeká za rohem. Nikdy nevíme, kolik máme času. Člověk je mladej a myslí si, že je nezničitelnej, že tu bude navždy. Později si uvědomí, že nehledě na to kam se vypracuje, nehledě na to co všechno má a čím se obklopuje, všechno se může změnit během sekundy a nenadělá s tím nikdo nic .. to je koloběh života. Nikdy nevíme, kdy se ráno probudíme a zjistíme, že jsme se tak nějak přes noc změnili. Že snad chceme i kráčet i jinou cestou. A možná ty názory a přesvědčení co jsme měli, možná, že už je ani tak nemáme. Možná že i naše priority se čas od času mění a co bylo důležité už tak důležité není. Jediné co je jisté je změna. Všudypřítomná změna života v každém okamžiku každého dne. Všechno co máme je TEĎ.

[Baker Franc]

Lockdown blog.

Ahoj klucí a holky. Tak mám zase písavou dneska, řekl jsem si, že bych mohl dát dohromady malý lockdown blog. Všechno je tak nějak nahovno. Možná je to tím, že mi táhne na 30 a mám asi nějakou krizi středního věku. Vytáčí mě tahle doba plná omezení a nesmyslů. Roušky, uzávěrky hranic, panika a hnis. Tím spíš jsem vytočen, když se podívám na čísla a statistiky téhle vykukané pandemie. A nějaká osobní vyjádření z řad odborníků, kteří jsou proti proudu propagandy jakbysmet. Je to s prominutím k zblití. Povede to akorát k budoucímu trvalému omezení života a svobod nás všech. Poslední dobou jsem prostě nějak podrážděn.

Za měsíc mi vyprší turistické vízum. Visa run na Zéland, kde mám všechny osobní věci, fulltime permanent zaměstnání a domov udělat nemůžu, protože hranice jsou zavřené. Pokoušet se teď vláčet do ČR přes všechny ty zákazy a byrokracii je docela sebevražda. Jednosměrný let domů od 2 000 až po 15 000 dolarů. Je naprosto běžné, že lidem lety ruší na poslední chvíli bez upozornění a zůstanou někde trčet. Je naprosto běžné, že aerolinky vám nedají ani refund a získáte pouze travel credit, který musíte utratit s danou aerolinkou. Osobně jsem viděl příběhy lidí, kterým byl let zrušen 6x v řadě a jiné absurdity. Také musíte mít spoustu nesmyslných dokumentů. Dokument o repatriaci. Dokument a tom, že vás někdo vyzvedne na hranicích. Dokument letištním transferu. Zdravotní certifikát. Dokument o povinné karanténě. Jelikož každá země, přes kterou se snažíte dostat domů má jinou imigrační a „zdravotně-bezpečnostní“ politiku, která se navíc mění doslova ze dne na den!!, kdekoliv vás můžou nepustit na palubu letadla, když se jim cokoliv nebude líbit a neuděláte s tím vůbec nic. Ambadáda, neambasáda. Lidský práva, nepráva. Českej pas a ochrana Český Republiky nebude znamenat v tu chvíli nic. Doslova toaletní papír. Prostě nic. Taková je realita lidí, kteří zůstali trčet venku. A pokud se zázrakem dostanete do ČR, okamžitě roušku a šup do karantény.

Musel bych bejt úplnej magor, abych tohle absolvoval výměnou za krásnej život na pláži, co máme teď a tady. Život na pláži se mi docela zalíbil, obzvláště protože dostávám od mojí firmy plnou náhradu mzdy až do Července. Jsem za to dost vděčný, obzvláště, když vidím jak dopadli kuchaři u nás. Jsou to vlastně takový placený prázdniny a tropickým ráji, vylidněným a bez turistů. Přichází podzim a slunce zapadá brzy. Noci jsou už docela chladný, ale přes den to pálí, jak to jen jde. Poslední týdny jsem se věnoval fulltime sledování Netflixu a jezení KFC. Docela je mi z toho už šoufl. Občas vstanu ráno v 5. Ještě za tmy, probuzen za zpěvu ptáků, co už tancují za oknem v plném proudu. Sejdu bosý dolů k pláži a svlažím si konečky prstů v prvních ranních vlnách studeného oceánu. Probudí mě to. Cítím se živý. Pak pozoruji východ slunce, které nerušeně vyjde na horizontu bez doprovodu jediného mráčku. To je Sunshine Coast.



Občas bloudím po pláži o půlnoci a pozoruji měsíc. Přemýšlím nad životem a nad tím vším. Co tady vůbec dělám. Jaký je můj cíl. Obzvláště teď, když se všechno zastavilo. Moje kuchyň. Turisti, co k nám jezdívali. Ekonomika se zastavila. Celý svět se zastavil. Nastalo ticho. Lidé zmizli z ulic našich životů. Schovávají se ve stínu strachu, ve stínu svých panelových domovů. Je to k pláči. To ticho mě nutí přemýšlet nad sebou ve dne, v noci. Neustále. Co ale v tomhle zastaveném světe znamená měsíc, a moře a hvězdy? Nikdy se nazastavili. Jsou stále stejné, nic v celém vesmíru se nezastavilo ani nezměnilo. Proud života je stále stejný. To jenom ty naše přihlouplé hry, co v životě hrajeme se zastavily. Ty hry na stát, práci, povinnosti, cashflow. Ty hry na paní učitelku, co rozdá úkoly. Hry na naše denní přesuny po ulicích potřeb. Hry na to, jak neustále někam chvátáme, za povinnostmi, vášní, zhýralostmi a hloupostmi. Tolik se to stalo součástí našich životů, že nyní, když je to pryč, jako bysme ani nežili. Tolik se to stalo součástí mého života, že nyní, když je to pryč, jako bych ztratil sám sebe. Jste tam vůbec ještě? Jestli to někdo slyší, ať odpoví..

[Hanes2]

ty víza si myslím půjdou prodloužit nebo budou tolerantnější k překročení, zvlášť když na Zélandu jsi ofiko se vším k tomu potřebným, aspoň bych to tak očekával osobně..

[Baker Franc]

ty víza si myslím půjdou prodloužit nebo budou tolerantnější k překročení, zvlášť když na Zélandu jsi ofiko se vším k tomu potřebným, aspoň bych to tak očekával osobně..

Určitě ano. Nový Zéland a Austrálie plánují udělat jednu velkou bublinu. V úterý o tom začínají jednat. Mám taky v záloze jedno uprchlický vízum v Aus, který můžu v případě potřeby použít.

Všeobecně je Nový Zéland mnohem liberálnější pravidly a stylem života. Hned od lockdownu vydali pomocné balíčky postiženým sektorům. Automaticky prodloužili víza všem turistům, studentům a krátkodobá pracovní víza. Víceméně obrovská podpora.

Oproti tomu Austrálie je se svojí nemilosrdnou imigrační politikou velmi striktní. Při lockdownu řekli ať turisti okamžitě jedou domů, že se tu o ně nikdo starat nebude. Všeobecně Australani jsou hodně ignorantský národ. Uvědomují si že jsou "first world country" a ostatní je nezajímají. Jediný o co se starají je surfování a večer se ožrat a udělat BBQ. Je to způsobený hlavně ekonomickou stabilitou. Vše tu mají na zlatým podnose. Jejich sociální benefity a podpora jsou obrovský. Nikdy nezažili pořádnou krizi kdy by museli mlčet a šoupat nohama. Australan může v pohodě strávit celý život na podpoře a mít se jak prase v žitě. Z toho pramení i jejich tvrdá imigrační politika. Své bohatství si silně chrání.

[Baker Franc]

Ahoj klucí a holky.

Doufám, že Vám přijde k chuti nový čtivo, protože mám zase písavou. Šel jsem tak nějak cestou nejmenšího odporu a i přes velkou úzkost a vlastně nechuť, přiletěl domů. Kdo si nezažije, asi ani nepochopí, ale člověk si po 3 letech v Aus/NZ tak moc zvykne na místní způsob života, že mu připadá úplně nepřirozené až děsivé jet zpět do Evropy.

Člověk si tak nějak zvykne na bezstarostný život a bezstarostné vysmáté lidi, co nic neřeší. Zvykne si na to chodit do obchodu a do banky bosý, potkávání spousty cestovatelů z celýho světa, úžasnou kvalitu služeb a pohostinství. Zvykne si na trhy plné Asijských potravin a dobrot, ulice plné hudby a umění, instagramové západy slunce a čistý vzduch v plicích. Procházky po pláži a dobrodružství v horách, nekonečné silnice táhnoucí se dechberoucí krajinou. Člověk si tak nějak i zvykne na to jejich hnusný pivo, nebo jezdit k zubaři 400km, bejt neustále roasťenej imigračním a řešit nějakou byrokracii. Ale hlavně, hlavně jsem se moc a moc upnul k mému Zélandskému domovu, rodině, přátelům a všemu zázemí a benefitům, které jsem tam získal a za které jsem musel tvrdě dřít.

Opouštět nejlepší a nejbližší přátele je vždycky bolestivé, obzvlášť uprostřed Corony, kdy člověk ví, že budou hranice zavřené ještě pěkně dlouho a kdoví jaké restrikce si s sebou cestování do budoucna ponese.. To opouštění je o to bolestivější, když člověk letí někam, kde je všude stres, za volantem se agresivně nadává na ostatní lidi na silnici a všichni tam musí mít na ksichtě nasazený náhubky a každej si na něco věčně do nekonečna stěžuje. Takový byl můj mindset a šok po příletu. „Proboha, co jsem to udělal“, blesklo mi hlavou po příletu do Německého Frakfurtu, tušící, že návrat na Zéland nebo do Austrálie se nebude konat ještě pěkně dlouho. Ale s trochou nadhledu bych to opouštění přátel komentoval asi tak, že všehno krásné jednou končí. Bylo by to pohodlné vézt se na vlně života a do nekonečna si užívat nekonečná přátelství, running sushi a motýle. V realitě má ale všechno svůj začátek a konec. Práce, kariéra, přátelství, život, den a noc, narození a smrt. Všechno co nám přichází do života z něj jednou zákonitě odejde. To je jemný zákon vesmíru. Vše se neustále mění. Ať chceme nebo ne. Nezbývá, než si jen v klidu sednout na balík slámy, zahledět se do krajiny, posrknout dobrého čaje a hledět vpřed. Hledět na budoucí dobrodružství, ať už nás zavedou kamkoliv. Cítit vděčnost v srdci za minulost a zkušenosti, pousmát se, poděkovat a jít dál.

Zkolen jetlagem jsem se první dny budil ve 3 ráno a bloudil po polních cestách mezi vesničkami. Dívající se nejdřív na hvězdy a pak na východ slunce sedím a rozhlížím se do divoké letní krajiny. Přemýšlím o životě a o tom co se mnou bude. První dny je člověk víceméně v takovém kulturním šoku, že ani netuší, co za procesy se v něm vlastně odehrává. Pamatuju si, že první den mě úplně vyděsilo a vyloženě obtěžovalo, že nemluvím Anglicky. A taky mi narvali do rypáku tu tyčinku na odběr Covid nudlí, fakt záživný. Protože mám celý svůj život včetně všech dokumentů a dokladů kompletně uzamčený na Zélandě, čekal mě krásnej proces v podobě vyběhávání řidičáku, bankovních karet a prostě všech dokladů, to vše s rouškou na tlamě. Což vám asi nepřijde nijak zvláštní, ale my jsme během Corony v Austrálii běhali vesele po pláži a surfovali a nikdo po nás nikde v obchodech a na úřadech žádnou roušku nevyžadoval. Cítíl jsem se tu úplně jak ve vězení.

Je neuvěřitelné, jak rychle si člověk zvykne na nové změny, když je jim otevřený. Koupil jsem si auto a začal objížět všechny kamarády, co jsem 3 roky neviděl (některé i let 15) Ukázalo se, že s kým si je člověk opravdu blízký, vzdálenost ani čas nic nezmění. Stačí půl-hodinová konverzace a připadá vám, že jste se viděli naposled včera. Po týdnu doma mi už připadalo jakoby se 3 roky v Australásii nikdy nestaly. Všechno co bylo tak čerstvé, vzpomínky, zážitky .. se pomalu začaly vytrácet z mysli. To je jen důkaz toho, že člověk prostě žije tady a teď a minulost je minulost a nejde se k ní vrátit ani jí změnit. Dvakrát do stejné řeky nevstoupíš..



A pak se stalo něco skvělého. Ochutnal jsem po letech Plzeňský pivo. Opekl si buřty. Začal běhat nádhernou Českou krajinou. Lezl každej den po třešních. Skočil do vlaku a vydal se na čundr do neznáma. Zase viděl Prahu, která mě přijala s laskavou a otevřenou náručí. Zažil štěstí, spokojenost a sounáležitost s přáteli. Uklidnil se a začal dělat znova věci, co mě baví a naplňují. A tak jednoho dne, když jsem šel pěšky od nikud nikam, z vedlejší vesnice do naší vesnice a byl jsem to jen já a zlatavé lány polí. Jen já a zpěv ptáků, voňavý letní podvečerní vánek, červánky a horizont s lesknoucími se střechami vesničky v povzdálí, došlo mi, že jsem tu doma. A že jsem tu šťastný a spokojený. A že je mi tu dobře. Zamiloval jsem se do Česka tak, jako nikdy před tím. Dovolte mi zážitek popsat mou básní, která mezi těmi poli vyvstala:

ČERVÁNKY ZKRESLILY,
MOU VEČERNÍ CESTU.
KLANÍM SE VŮNI POLÍ
A ROZKVETLÉHO BEZU,
KLANÍM SE DOMOVU,
KRÁSNÉMU ČESKU.

Snad to muselo být tím odloučením. Možná i tím, že jsem procestoval svět a viděl nejkrásnější místa vůbec. Ale jedno místo je z těch všech stejně nejkrásnější. Všude dobře, doma nejlíp. Mějte se hezky Roman.

[Baker Franc]

Ahooooj.

Děkuji moc za kladné ohlasy na minulý blog. Jeden večer sem si četl, co jsem tu postoval před 5 lety a docela mě to pobavilo nějaké ty moje výplody byly teda extrém, až trochu cringe ale tak co, člověk je mladej a blbej

Tak mám menší update. Před pár dny mi bylo 30 let. Čas zpět doma mě přiměl se zamyslet co dál a tak nějak to přirozeně vykrystalizovalo samo, že se teď budu věnovat fulltime hudbě. Jelikož jsem přišel o práci a domov na Zélandu, našel jsem v tom obrovskou příležitost, protože mám teď čas a prostor na to, co mě baví úplně nejvíc. Zvážil jsem si všechny pro a proti a celkem jasně mi došlo, že raději shotnu něco, co miluju dělat a baví mě to, než se vrátit do zaměstnání. Konec konců, do kuchyně se můžu vrátit vždy.

Jsem už nějakou dobu zapsaný do hudební školy u Cheryl Porter, ale nějak sem to nehrotil. Teď už jsem naskočil do schedule, kdy vstávám každý den v 7 a dopoledne cvičím zpěv cca 4 hodiny. Odpoledne jdu buď nahrávat video, nebo hrát gig do kavárny. Taky dáváme dohromady nějaký originály a věci kolem toho. Je to víceméně grind jako každý jiný s přímou úměrou tréningu a progresu, takže to už známe z pokeru. Objednal jsem si gear na nahrávací studio aby se ta kvalita videí někam posunula.

Momentální moje challenge je vybudovat Youtube kanál, kterej se dá monetizovat. Je na to podmínka 1000 subscribers a 4000 odsledovanech hodin od diváků. Deadline mám do konce tohoto roku. Je to docela dost práce, takže jsem zvědavý, jak to půjde. Challenge je ideální v tom, že stejně potřebuju trénovat a dostat se na nějaký slušný level, takže 2 mouchy jednou ranou. Kdyby si proti mě někdo chtěl třeba betnout, že to nedokážu, mohli bysme něco vymyslet.

Jinak abych trochu rozhodil sítě, scháním prostor, kde bych si mohl vybudovat nahrávací studio. Potřebuju aby to bylo někde v klidu v přírodě, kde se dá v klidu pracovat. Zároveň je nutností, aby to nemělo žádného přímého souseda. Potřebuju, abych tam mohl klidně přijít ve 2 ráno a hrát na kytaru a něco nahrávat + jenom to cvičení je na 5 hodin denně minimálně a je z toho hluk, takže potřebuju místo, kde to nikoho nebude rušit a otravovat a můžu ho ve dne v noci neomezeně používat. Taky aby tam byla voda, elektřina a záchod. Wifi, nebo 4G nutností. Protože tam budu trávit dost času, nechci se zavrtat do žádný zasmrádlý zkušebny nebo díry bez oken. Spíš scháním prostor, kde by byla příjemná atmosféra a můžu si to tam vymazlit. Ideálně tedy hledám nějakou nevyužívanou stodolu, velkou garáž, chatku, buňku, kůlnu, zahradní domek, kolnu atd.. Něco takového na co není napojený přímý soused. Kdybyste někdo měl pocit, že víte o něčem pro mě ideálním, tak PM

Mějte se.

[Yntos]

Ahoj, klasicky skvělý příspěvek! Nebudeš náhodou hrát v nějaké kavárně v Praze? Přišel bych se rád podívat

[ripi.ripi]

Promiň,je to strašný. Ta pseudofistule je děsivá. Schválně jsem si poslechl i zbytek,zda někde nezpivas plným hlasem a nezpivas. Pak jsem se podíval na originál,zda to není i tam stylem týraného psa v průjezdu a překvapivě ten zpívá normálně...za mne je to průser a vytezstvi v hvězdné pechote. Ohledně studia a YT držím pěsti,když prorazil kdysi MISHA, tak máš taky šanci. Třeba ti ta paní učitelka pomůže,zatím to tam ale nevidim,respektive tě asi učí zpívat tímhle hlaském,protože to asi jinak nejde,ale to je fakt průser...na veřejný vystupování to nevidim,pokud nejde o to bejt za komika,tam pak šance je...je to můj názor,Yntos by na tebe šel,třeba jsem jen úplně mimo v tom co je zpěv Gl

Jo pokud se chce někdo živit YT, tak love čisté za shlédnutí - mega měsíčně při 60 k subscr./ Cz Sk komunita generovalo cca 20 k ceskejch (info od třetí osoby)... Samo že love se pak dají dělat spolupracema...

[Cind3r3lla96]

Ono je to vždycky snadný plivat na cizí práci.

[mart444]

Rád si čtu bakera, proto berte názor na zpěv, jako ne že chci plivat, ale spíše tak, že napíšu názor laika na zpěv, který třeba pomůže v tom, aby neplýtval zbytečně časem.

Na zpěv od chlapa mi to připadá takové přiteplené. Mi se to nelíbí, chlap by měl by zpívat jak chlap, no ale třeba se to v dnešní genderově divné době ujme.

[Palo Habera]

Dovolte mi i nazor odbornika, po vsech strankach je to podprumerne a myslim, ze v dnesni dobe uz neni zajem o tenhle gay zpev (jestli vubec nekdy byl?), takze doporucuji jak zbyvajici porotci v komentarich nade mnou se vratit k vareni a brat tam nakou normal solid mzdu, nez ztracet cas timhle a maximalne za 20 let se ocitnout na manhattanu v nakem gay clubu jako predskokan za par babek. Za me nepostupujete.